Vláda, ta nová, co slibuje zásadní změnu zčásti se starými tvářemi, slibuje leccos a aniž bych měl ambici jakkoli rozebírat ten její dokument, kam napsat lze cokoli, je v něm jeden zásadní rozpor: ambice veliké, například důchodová reforma, zvyšování daní ne. Tak to bychom měli, můžeme to zavřít a s napětím čekat, kdy všechno začne být jinak.

Mezitím se dnes rozpoutá taková malá přestřelka, kdy se budou obsazovat pašalíky ve Sněmovně, kde ANO signalizuje ambice na předsedu dolní komory s odkazem na to, že by nejsilnější strana měla mít větší kontrolu nad exekutivou, a tudíž pozici šéfa sněmovny. To prosadí těžko i při tajné volbě, která může přinést překvapení leda při volbách místopředsedů, a sice proto, že minulá vládnoucí garnitura tento flek opozici také nepřenechala, ačkoli mohla zavést chvályhodný precedens. Bude tedy založen nový precedens, a sice „na oplátku nedostanete, šupáci, nic“. Tak to bychom měli.

Zvláštní kapitola je dívka v modrém Markéta Pekarová, která kádruje končícího předsedu Sněmovny Radka Vondráčka jako ne zcela důstojnou a důvěryhodnou osobu. Naráží-li na jeho kytarové extempore, pak je vidět, že nemá smysl pro humor (tam ho opravdu nehledejme) a silně přeceňuje důstojnost Sněmovny, kde chování leckterých poslanců hraničí někdy opravdu s mentální retardací. Ale o to tady nejde, naše svazačka, která vede rodiče ke sledování politiky a chození k volbám, jak se vyznala, prostě nemůže odpustit Radku Vondráčkovi, že bojovníkům proti Miloši Zemanovi rozkopal bábovičky prokázáním toho, že podpis dokumentu o svolání sněmovny učinil Miloš Zeman na lůžku, navíc jednoznačně s ironickým humorem. Tak to bychom také měli.

A teď k posledním vyjádřením Markéty Pekarové. Ta je rozhodně proti tomu, aby jedním z místopředsedů Sněmovny byl nominant SPD, strany, která má dohromady více mandátů než TOP 09 a Piráti dohromady. Ten důvod spatřuje v tom, že SPD je extrémistická strana. Tak to je opravdu černý humor. Když už plácá, měla by konkrétně napsat, co z bodů ve stanovách SPD nebo v jejích politických krocích nese známky čirého extrémismu. Snad nechuť k méně pracovitější části populace, kterou tedy já osobně a většina mých přátel a známých trpíme také, a přesto nejsme extremisté. Nebo snad tvrdý postoj proti nelegální imigraci futrované Evropskou komisí, tímhle současným hnízdem rozvratu Evropské unie? Ten odpor má většina populace a dívka v modrém to dobře ví také, ale zatím nešlape v demonstracích po náměstích.

Jenže paní Pekarová zapomíná na jedno: Její strana se stane členem vlády, která má poprvé od svobodných voleb v roce 1990 ve svých řadách členy skutečně extrémistické strany. A tato strana se nazývá Piráti. Kdyby to náhodou ta paní nechápala, pak by si měla všimnout, že členové českých Pirátů jsou příslušníky nadnárodních pirátských struktur, a to Pirátské internacionály a její součásti Evropské pirátské strany, jejíž předsedkyní byla do roku 2019 zcela extrémně a na sociálních sítích lehce šíleně se projevující Markéta Gregorová a současným předsedou je Pirát Mikuláš Peksa, oba europoslanci za Piráty. Takže kdo ještě neví, co jsou Piráti zač, nechť si přečte zásadní dokumenty těchto prapodivných uskupení, aby se mu tak trochu rozsvítilo v hlavě.

Tak tedy tady máme skvělý paradox: Komunisti jsou out, ale extremisté Piráti jsou in a u moci. To jsme to s tou demokracií dopracovali. A pak že část populace netrpí demencí.