POLITIKA: Kdo chce zabít Topolánka
Prvním potenciálním nájemcem Topolánkovy politické vraždy je Jiří Paroubek. Šéf ČSSD se po sobotním cholerickém záchvatu, kdy viděl (a řečnil) rudě, nerad smířil s odchodem z premiérské funkce. Pak si spočítal, že bez jeho strany se žádné povolební řešení neupeče, a rázem pookřál. Vedle cíle zajistit co nejlepší pozici pro ČSSD si stanovil ještě jeden, osobní: zabránit Topolánkovu vstupu do Strakovy akademie.
V tomto konkrétním cíli mu může být nepřímým spojencem Václav Klaus. Ne náhodou pověřil prezident Topolánka vedením jednání o nové koalici, z čehož však nevyplývá, že s ním automaticky počítá coby s premiérem (mimochodem stejnou misí pověřil po „sarajevu“ v roce 1997 prezident Havel Josefa Luxe a premiérem pak jmenoval jiného Josefa - Tošovského). Klaus sice dnes tvrdí, že Topolánek roste, i to, že v jeho legendární SMS byl „prázdný a falešný“ jen jeden Topolánkův projev, nikoli on sám, leč jde zjevně o falešnou stopu pro prázdné hlavy.
Prozatím vzorně sešikovaní za šéfem, větří též mnozí Topolánkovi rivalové v ODS - Pavel Bém, Petr Gandalovič a další - svou šanci. Ta přijde ve chvíli, kdy Topolánkova mise skončí nezdarem a ODS nezbude než jednat s ČSSD o velké koalici nebo o menšinové vládě s její podporou.
Pak může dojít i na účtování: proti „ducemu“ Paroubkovi nemusela ODS nasadit zrovna nějakého „führera“, nešťastné „kolektivní vedení“ na jugoslávský způsob však mohlo být faktorem, jenž straně zabránil porazit ČSSD přesvědčivějším rozdílem.
Poznámka redakce:
Tento měsíc vychází v nakladatelství Hejkal panu Danešovi kniha
České výpečky. Kronika let 1989-2005 v 17 obrazech
V povídkách známého novináře a publicisty vystupují jak osobnosti veřejně známé (s výjimkou prezidentů Havla a Klause ovšem nikoliv pod svými skutečnými jmény), tak fiktivní hrdinové, a politické události, které v tom kterém roce „hýbaly“ českou společností, se prolínají s každodenním životem a příběhy tzv. obyčejných lidí.
