Úspěšný byznysmen Karel Janeček se stal celebritou zásluhou svého odhodlaného protikorupčního tažení. Jako další tah předvedl návrh změny volebního systému, čímž se dostal do zákrytu se skupinou známých osobností požadujících nahrazení systému poměrného zastoupení v Poslanecké sněmovně systémem většinovým.

Pan Janeček se ale nespokojil s plytkou výzvou a sepsal - prý se skupinou expertů - konkrétní návrh. Ten počítá s 81 volebními obvody, shodnými se senátními. V každém obvodu by byli voleni dva poslanci. Volič by měl dva pozitivní hlasy a jeden hlas negativní. Pozitivní hlasy navrhuje Janeček sčítat, negativní odčítat. Zvítězí dva kandidáti s nejvíce body. Návrh počítá i s nezávislými kandidáty či – jako s doprovodnými prvky – se zákazem politické reklamy, zejména na billboardech, a s možností odvolat poslance.

Když pan Janeček obhajoval 26. září svoji vizi na politologickém semináři, který na Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy uspořádalo občanské sdružení Evropské hodnoty, musel jsem ocenit jeho upřímné nadšení, s nímž se vrhl do skeptické jámy lvové. Ale marná sláva, zatímco mé srdce tlouklo pro Karla Janečka, hlava souhlasila s racionálními protiargumenty oponentů.

Radikálně reformovat volební systém, navíc do podoby, která ve své šíři nikdy nikde nebyla vyzkoušena, zavání sociálním a volebním inženýrstvím. Navíc je pan Janeček napůl inženýr, napůl utopista - který v souvislosti s volebním systémem hovoří o spravedlivosti nebo o generování politiků mluvících pravdu. Vybráni údajně budou ti nejlepší. Věru smělé tvrzení…

Pomiňme legislativní zádrhele kolem odvolávání poslanců. Koneckonců, měli bychom schopni nést odpovědnost za to, koho do parlamentu pošleme. Bokem nechme i námitku, že zákaz politické reklamy lze vždy snadno obejít.

Čertovo kopýtko připomíná především negativní hlasování, které je s to vyeliminovat ze zastupitelského sboru nejviditelnější představitele hlavních politických proudů, klidně i partajní lídry, kteří přitáhnou negativní hlasy z opačného tábora. Vzpomněl jsem si na příklad Marka Bendy. Asi nepřestřelím, když uvedu, že obecně patří k nejméně populárním poslancům. Jenže při minulých volbách byl do Sněmovny po zásluze katapultován preferenčními hlasy, které dostal od příznivců ODS.

Nejvíc mě ale provokuje Janečkova představa, že nový volební systém dá stávajícím stranám za uši a do sněmovny vynese samostatné osobnosti s čistými úmysly. Jednak jsem přesvědčen, že všichni lidé v politice časem degenerují. Někdo víc, jiný míň. A čest výjimkám. Nelze ale též odhadnout vliv Janečkem navrhovaného systému na stranické spektrum. Dokonce i dnešní Senát, volený tradiční většinovou dvoukolovou cestou, obsahuje vyslance různých stran, nadto ne vždy bůhvíjak výrazných. Ze všeho nejvíc pak varuji před snahou uhnout od parlamentní demokracie založené na soutěži politických stran k vzývání manažerského rozhodování a vlád odborníků s vysokým morálním kreditem. Elitářství křížené s technokratickými sklony nikdy nic dobrého nepřineslo.

Přiznejme však Karlu Janečkovi také kus pravdy. Posílení osobní odpovědnosti poslanců je na místě. Dva volení poslanci v jednom obvodě by kombinovali personalizaci volby s možností vyvažovat. Nikde není psáno, že by lidé zvolili dva oranžové nebo dva modré. Druhý hlas by naopak stoupenci levice i pravice mohli hodit kandidátům politického středu, který by pak vůbec nemusel být slabý. Kromě toho i levice s pravicí by byly motivovány stavět na start konsensuální uchazeče a provozovat umírněnou politiku.

Přesto by našemu volebnímu systému slušela spíše evoluce. Spočívající, dejme tomu, ve zrušení hranice pro platnost preferenčních hlasů. To navrhuje senátor Jiří Dienstbier, když požaduje, aby o pořadí zvolených kandidátů v rámci poměrného systému na každé listině určovali sami voliči daného uskupení.

Usoudíme-li, že žijeme v nemocném politickém či ústavním systému, nenalhávejme si, že je v první řadě nutné podrobit ozdravné kůře volební zákony. Mnohem důležitější je vpuštění průvanu do politických stran. Především ony by měly být motivovány nominovat poctivé adepty se životní zkušeností. Rovněž by pomohlo, kdyby se víc otevřely veřejnosti, ztransparentnily svoje financování a hospodaření a kdyby se se strategickými výhledy naučily pohybovat v delším časovém horizontu než od voleb k volbám. Když nedáme do pořádku partaje, nečekejme změnu k lepšímu od žádné volební reformy.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6