Ministerstvo financí to s živnostníky nemyslí dobře. Proto je třeba každou jeho snahu regulovat živnosti považovat za spiknutí.

Tak zní všeobecně sdílená pravda přinejmenším od dob zákazu čerpat daňovou slevu na manželku a od zavedení elektronických pokladen. Jistě tomu nebude jinak ani v případě paušální daně. Pokud by ovšem člověk chtěl prozkoumat paušální daň, která se platí od ledna, pak se vyplatí postavit tuto starou pravdu před závorku.

Jak tvrdí ministryně financí Alena Schillerová, paušální daň umožní části živnostníků nebo osob samostatně výdělečně činných platit zdravotní pojištění, sociální pojištění a zálohu na daň z příjmu jednou měsíční zálohou. U obou druhů pojištění stačí minimální sazba, u příjmové daně symbolických sto korun. Letos tedy půjde měsíčně o částku 5469 korun. Účastnit se mohou ti živnostníci nebo OSVČ, jejichž tržby ročně nepřekročí milion korun.

Pro příslušníka svobodného zaměstnání, jehož roční příjmy se opravdu blíží k milionu, nemá prakticky žádné náklady a ze zisku odpisuje čtyřicetiprocentní paušál, může činit úspora pár desítek tisíc ročně. Takových případů je ovšem minimum, většina dotčených živnostníků by zůstala na svém.

Těm se ovšem sníží byrokracie, protože namísto přiznání pro sociální správu, zdravotní pojišťovnu a finanční úřad mohou napříště posílat pouze jeden papír na finance. Nutno upozornit, že ani dosud nebyla byrokracie okolo daňových přiznání příliš složitá a každý rok se obvykle zvládla za jeden večer.

Není proto divu, že se k placení paušální daně přihlásila jen menší část živnostníků, konkrétně 70 tisíc z celkových 800 tisíc osob, které deklarují živnost jako hlavní nástroj výdělku. Na druhé straně není tento počet fiaskem. Mírné snížení daní, mírné omezení byrokracie možná nestojí za řeč, může ale být příležitostí, jak si trochu usnadnit ten těžký podnikatelský život.

Přesto zůstává podezření ze spiknutí – jeho obrysy není těžké vymyslet. Letos se přihlásím k placení minimální daně, ovšem hned napřesrok její sazba prudce vzroste a vrátit se k původnímu stavu nepůjde přes složité byrokratické zábrany. To se teoreticky stát může, ovšem jako u každé teorie spiknutí se zde skrývá hlubší pravda, respektive nevyřešený problém. Živnostníci platí poloviční pojistné a to znamená, že budou mít proti zaměstnancům výrazně nižší důchod. Otázka zní, jestli může vláda trvale připustit, že část jedné společenské skupiny míří do chudoby.

Dlouhodobě neudržitelná je také praxe, že živnostníci platí proti zaměstnancům poloviční zdravotní pojistné, nárok mají ale na stejnou péči. Řešení je obtížné a těžko jím může být nařízení, že se prostě zvýší minimální pojistné. Možná je tedy hlavní předností projektu paušální daně, že dilema nízkého pojistného vrátila do veřejné diskuse.

Autor je reportér serveru Seznam Zprávy