Petru Nečasovi jeho ODS připomíná spolek padlých andělů. Co připomíná veřejnosti, voličům a prostým řadovým členům, nevím. Po dramatickém propadu volebních preferencí naznačeném prvním průzkumem po tom, co krajští funkcionáři ve Výkonné radě ODS za asistence členů gremia podřízli svého volebního lídra a předsedu, mně osobně vedení ODS připomíná spolek politických diletantů.

Petr Nečas nemá lehkou úlohu. Mluví o potřebě znovunabýt důvěryhodnost. Přitom vedení ODS dělá vše pro to, aby poslední zbytky důvěryhodnosti strana ztratila.

Důvěryhodné nebylo vysvětlení stranického puče. Důvěryhodnosti neprospěl fakt, že vedení ODS nevědělo, jak odvolání lídra vysvětlit členům a voličům. Dodnes se o to ostatně ani nepokusilo, stále se odvolává na "tlak zdola", ačkoliv se členů na jejich názor nikdy nikdo neptal, stále omílá teorii "poslední kapky", která vznikla narychlo po tom, co původní důvod - Topolánkovy "homofobní a antisemitské výroky" - byl vyvrácen.

Důvěryhodné není tvrzení, že to, co se stalo, bylo nutné pro zlepšení posice ODS v nadcházející volbách. Čísla naznačují pravý opak a nasvědčují, že se nad dopady svého jednání ani členové gremia, ani členové Výkonné rady nikdy nezamysleli. Jestliže byl Mirek Topolánek, podle jejich tvrzení, odstraněn proto, že někdy mluvil, jak mu zobák narostl, tito pánové nejen mluvili, ale i jednali tak, jak narostla panika "kmotrů", kteří se cítili ohroženi zcela jinými Topolánkovými výroky. Jestliže byl Mirek Topolánek "potrestán" politickým exilem, očekával bych od mnoha členů gremia a Výkonné rady dobrovolný exil - pokud možno někam na Sachalin. Za to, jak těžce těsně před volbami poškodili důvěryhodnost své strany, by si to podle mého názoru zasloužili.

Důvěryhodné nebylo ani chaotické provedení puče. Gremium nedokázalo připravit ani jeho zdůvodnění, ani provedení. Nakonec ani po dvanáctihodinovém maratonu nebyli schopni udělat nic jiného než postoupit věc Výkonné radě. Ani Výkonná rada během dnů do svého zasedání nedokázala nalézt důvěryhodný důvod k Topolánkovu odvolání a odvolat se jej nakonec neodvážila, "pouze" mu "doporučila" odstoupit. Mirek Topolánek udělal v tento moment to, co považoval za nutné, aby nevypukl sebezničující vnitrostranický konflikt. Odstoupil z posice volebního lídra a z kandidátky. Vzal si čas na rozmyšlenou, zda odstoupí i z funkce předsedy. Byl kritizován za to, že se funkce "zuby nehty drží". Během dní, které uplynuly do dalšího zasedání gremia, se ukázalo, že se opět rozhodl tak, aby stranu zachránil před ještě větší blamáží. Ani teď nedokázalo gremium nalézt cestu ven z kouta, do kterého je zahnala vlastní neschopnost. Členové gremia a další vedoucí činitelé ODS se opět dostali do slepé uličky. Topolánkovu rezignaci prohlašovali za nutnou, "aby nedošlo k dvojkolejnosti vedení", ale jediné, co dokázali sesmolit, byly návrhy nahradit ji jinou dvojkolejností, která navíc už ani na jedné ze dvou kolejí neměla osobnost opírající se o vůli kongresu. Velmi důvěryhodné.

Nakonec to opět musel být Mirek Topolánek, kdo nabídl řešení, které ODS "zachránilo tvář". Ani to není úplně "čisté", je ale tak blízko souladu se stanovami, jak bylo v situaci vzniklé neschopností vedení možné.

Po celou tu uplynulou dobu Petr Nečas a ostatní činitelé ODS tvrdili, že to, co udělali, udělali proto, aby zvýšili poškozenou důvěryhodnost ODS a pomohli straně vyhrát volby. Výsledek je takový, že volební preference prudce poklesly a důvěryhodnost ODS utrpěla tak, že její nový volební lídr resignoval na aktivní a ofensivní vedení kampaně. Dnes už Petr Nečas přiznává, že Topolánek měl pravdu: "Z našeho současného jednání musí být jasné, že potřebujeme urychleně něco dělat s vnitrostranickými poměry." Neřekl jen, co chce dělat a jak to chce udělat, když každý pozorovatel ví, že za těmi "vnitrostranickými poměry" se skrývá rostoucí vliv "kmotrů" na politiku ODS, že to byly právě tyto "poměry", které byly skutečným důvodem odvolání Mirka Topolánka, a že těmi, kdo s tím "budou něco dělat", mají být právě oni, navíc nově posílení jeho odstraněním.

Důvěru to nevzbuzuje a ví to, jak je vidět, i Petr Nečas. Snad proto apeluje na pravicové voliče, snad proto "prosí voliče, aby ještě jednou vzali ODS na milost", snad proto je žádá, aby ještě jednou "se skřípěním zubů" volili ODS, a ujišťuje je: "A to říkám naprosto otevřeně, že ostatní jsou ještě horší."

Horší možná jsou, ale jak chce ODS "opětovně získat důvěryhodnost" po tom, co předvedla v minulých týdnech, opravdu nevím. Nezíská si ji tím, že zakázala svému svrženému předsedovi a volebnímu lídrovi jakoukoliv aktivní účast ve volební kampani. Nezíská si ji tím, že ji do voleb povedou stokrát zdiskreditovaní "zkušení politici", z nichž mnozí dnes aktivně pracují ve svých krajích na naplnění sociálně demokratického programu v koalicích pod dozorem "kmotrů".

Nezíská ji ani tím, že místo toho, aby řekla svým členům, sympatizantům a voličům - ještě před volbami, ve kterých se chce ucházet o jejich hlasy -, že její vlastní reforma je pro ni prioritou číslo jedna, včetně reformy personální a že ji chce co nejdříve zahájit, i když to pro mnohé z jejích dnešních představitelů bude bolestné, říká svým řadovým členům, že se nic měnit nebude, že odstoupením Mirka Topolánka je reforma strany ukončena, že ti, kdo ji dnes vedou, jsou nepostradatelní a že bolestné to má být pro ně, prosté členy.

Možná by neškodilo, kdyby se ODS před tím, než se bude pokoušet křísit svou důvěryhodnost, pokusila znovuzískat sebedůvěru - třeba tím, že by svým členům a voličům dala najevo, že si věří, že jim věří, že s nimi počítá, že je stranou, která jim může nabídnout víc než to, že "jsou strany, které jsou ještě horší než my", a že nehodlá zůstat nástrojem pro uspokojení ambicí politických mumií a kmotrů.

Pro členy, sympatizanty a dnes už možná bývalé voliče ODS je bolestné už to, že díky diletantství jejího vedení dnes musí jejich strana, která ještě před několika týdny měla ambice volby vyhrát, prosit voliče o milost.