Česká média, zejména na první stránce svého sobotního vydání Mladá Fronta Dnes, překroutila můj rozhovor s redaktorem Reuters v Chicagu (ve čtvrtek 27. 4. 2006), a interpretují ho – buď chybou či záměrně – jako výzvu prezidenta republiky k povolební velké koalici.

V jednom ohledu bych mohl spokojeně říci, že se tím opět prezident staví mimo a nad politické strany, protože to všechny rezolutně odmítly, ale pochvala tohoto typu není to, o co mně šlo a jde.

V Chicagu jsem na otázku ohledně pravděpodobného výsledku voleb odpověděl, že

- nevím, a i kdybych nějaký názor měl, že ho takto nebudu prezentovat

- neočekávám vznik výrazné povolební většiny, a že spíše čekám, že se bude opakovat situace z let 1996, 1998 a 2002, kdy žádná silná vláda volbami nebyla vytvořena

- jsem smutný, že nebyl realizován přechod na – alespoň částečný – většinový volební systém, který by mohl přinést lepší výsledek.

Na otázku ohledně velké koalice jsem řekl, že asi není na pořadu dne, protože žádná z dnešních relevantních politických stran ji nechce. Dodal jsem, že se trochu divím, že politici v předvolební atmosféře používají tak rezolutní slova, protože politik si má nechat co největší manévrovací prostor a nemá říkat „nikdy“. Nic jiného jsem o velké koalici neřekl a o vyzývání stran k tomuto uspořádání nemůže být na základě mého výroku v Chicagu – ani při nejbujnější fantazii – ani řeči.

Na dotaz ohledně možnosti vstupu komunistů do vlády jsem řekl, že to v České republice není přijatelným řešením. Ohledně možnosti nevstupu komunistů přímo do vlády, ale vzniku jejich tiché koalice s ČSSD jsem řekl, že jsem už dvakrát řešil tuto situaci při rekonstrukci vlády s premiéry Grossem a Paroubkem a že bych v budoucnu postupoval stejně.

K tomu snad nemusím nic dodávat.

29. dubna 2006