Jak se tak jedná a jedná o budoucí vládě, věčně se dere do popředí obrat o "církevních restitucích", na jejichž změnu netlačí jen sociální demokraté. Trochu (ale jen trochu) mě tím překvapují: sice už poněkud zmírnili rétoriku – touha Bohuslava Sobotky po schůzce s českým primasem je přece jen podstatně civilizovanější jev než hamižná ruka s měšcem, jíž svého času sociální demokraté vyzdobili na billboardech půl republiky –, ale přesto se ozývají zarážející tóny.

Chce snad budoucí koalice zrušit přijatý zákon? A chce snad jednostranně zrušit uzavřené smlouvy? Zpočátku to tak vypadalo, ale jejím představitelům už zřejmě došlo, že takové změny (navíc potvrzené Ústavním soudem) zrušit nelze, chce-li se Česká republika i nadále řadit mezi země, kde platí právní řád. Kdyby nic jiného, byla by z toho pěkná polízanice u mezinárodních soudních instancí – Evropa přece vyzvala k navrácení ukradeného církevního majetku už někdy před dvaceti lety.

Prozatím posledním hitem je myšlenka, že by se církve měly samy vzdát části finančního odškodnění za ukradený majetek, který jim už není možné fyzicky vrátit. Sobotka toto přání doprovází apelem na to, že církve mají být chudé, a trochu nečekaně se dovolává papeže Františka.

Svědčí to o zásadním neporozumění: úkolem církví je přece odjakživa pomáhat potřebným a to bez majetku není dost dobře možné. I lidé, kteří z lásky k bližnímu vyučují děti, ošetřují nemocné a umírající, přece musejí něco jíst, školy, nemocnice a hospicy přece musejí někde sídlit, musí se tam topit a tak dále. Ani charita se neobejde bez darů a dotací. Osobní nemajetnost a skromnost je něco podstatně jiného než majetek, kterým disponuje instituce.

Celá ta údajná snaha "vyhovět přání občanů" se patrně smrskne na požadavek, aby církve slevily z finanční náhrady. Proč by to měly dělat?

Ta finanční náhrada obnáší asi dvě miliardy korun ročně. Je to sice dost peněz, ale tvoří to asi dvě promile ročního rozpočtu. Neumím odhadnout, kolik se tady ročně rozkrade a rozdá na úplatcích, ale podle toho, co všichni víme z médií, je to podstatně víc než dvě miliardy. Rovněž z médií víme, že se České republice nepodaří vyčerpat z evropských fondů na 150 miliard korun: nebylo by lepší nechat církve církvemi a soustředit se na to pozitivní? Tedy na to, jak získat peníze, které získat můžeme a zatím neumíme?

Nejprotivnější na tom je, že z podtónu celé té snahy přimět církve, aby se vzdaly toho, co jim stát zákonem přiřkl, je cítit ideologii. Nepochybuji o tom, že je řada lidí, politiků i jejich voličů, kteří pokládají církve za zbytečné organizace a víru a náboženství za "opium lidu". Od pádu starého režimu uteklo čtyřiadvacet let, vyrostla nová generace – byla bych soudila, že tyhle předsudky vymizí. No, nevymizely. A neměla by ta řada politiků a jejich voličů vzít na vědomí, že je tady možná menšinová, ale přesto značná skupina lidí, kteří víru, náboženství ani církve za zbytečné nepokládají, ale naopak k nim mají hluboký vztah?

LN, 22.11.2013