Bývalý ministr Kalousek a jeho bývalý šéf Topolánek se zamysleli nad tristním stavem veřejných financí. Vydali společné prohlášení, ve kterém radí vládě Petra Fialy, jak by měla postupovat, aby se český stát nepropadal do astronomických dluhů.

Kalousek s Topolánkem řekli třeba tohle: Odpovědná vláda musí neprodleně zahájit postupnou likvidaci strukturálního deficitu.

Strukturální deficit znamená, že problém není na povrchu, ale hluboko uvnitř, že jablko není potlučené nebo nezralé, ale že je shnilé, tedy zevnitř zkažené a nedá se jíst.

O velkém odhodlání současné vlády řešit deficitní hospodaření vůbec nepochybuju. Problém je, že kvůli nesmyslně vysokým mandatorním výdajům má vláda pod kontrolou pouze malou část peněz, které od občanů vybere, takže její reálná schopnost změnit stav věcí je značně omezená. Příliš mnoho lidí v naší zemi si zvyklo na to, že stát se o ně postará od kolébky do hrobu. Zapomněli jsme, že bohatství národa vzniká tvrdou prací jednotlivců, kteří jsou pyšní na svoji soběstačnost, nikoli tím, že se vytisknout peníze a rozešlou se na účty lidí, kterým přikážeme, aby seděli doma, protože v kanclu nebo v dílně by mohli chytit nějaký virus.

Kdo to může změnit? Samozřejmě členové zákonodárného sboru. Ty si platíme proto, aby nastavovali chytrá, férová a motivační pravidla hry. Jenomže tady je problém: naši poslanci berou tak vysoké platy, že se pochopitelně necítí oprávněni snižovat mandatorní výdaje a sahat někomu na neoprávněné sociální dávky (a že takových lidí je!).

Vlastně jim rozumím, že se jim do toho nechce. Protože kdyby snížili mandatorní výdaje a veřejné peníze nasměrovali pouze těm, kteří je skutečně potřebují a pouze na projekty, které skutečně zlepšují život v naší zemi, museli by jít příkladem a svoje platy přenastavit třeba tak, aby nebrali víc, než je průměrná mzda těch, kteří jim dali hlas ve volbách.

Ale proč by to tak nemohlo být? Politika je přece služba a velká část zákonodárného sboru jsou navíc nadprůměrně šikovní lidé, kteří netrpěli nouzí ani před vstupem do vysoké politiky.

Co chci říct je, že přeje-li si vláda a její parlamentní většina skutečnou změnu, musí začít u sebe.