Přímá volba českého prezidenta začíná nabývat vskutku absurdních rozměrů. Ještě chvíli a překonáme i Rumunsko, kde si po prezidentských volbách v roce 2009 poražený kandidát Mircea Geoana stěžoval na to, že Traian Basescu, jenž zvítězil jen velmi těsně, proti němu použil metod černé magie.

Geoana tehdy v médiích prohlásil, že se stal terčem vln negativní energie, vysílaných proti němu při klíčové debatě před druhým kolem hlasování, které prohrál o 70.000 hlasů. Rumuni si sice z Geoany nejprve tropili žerty, avšak po zveřejnění fotografií, na nichž se v blízkosti Basesca i jeho hlavního soka v průběhu kampaně skutečně vyskytoval parapsycholog Aliodor Manolea, jim úsměvy začaly poněkud tuhnout. K Manoleovým specializacím údajně patří ovládání hlubokého podvědomí, jasnovidectví a hypnóza. A jak v lednu 2010 podotkla zpráva ČTK, Manoleova role ve volbách připomíná balkánské rituály, v nichž bývá oko zla, uhranutí, černá magie a další tajemné síly využívány k vyzařování mystické energie na protivníky s cílem vysát z nešťastných obětí jejich životní síly.

U nás si černou magii či, přesněji řečeno, efekty podobné těm výše zmíněným, vytváříme pouhou technickou neschopností přijmout funkční právní normu. Skandál se špatným propočtem chybovosti podpisů u prezidentských kandidátů je jen pověstnou "třešničkou na dortu", který se podobně jako v pohádce o pejskovi a kočičce nedá konzumovat, neboť příslušná legislativa vzniká přesně po vzoru uvedené Čapkovy pohádky. Do hrnce se bezmyšlenkovitě bez ladu a skladu nahází paragrafy a výsledná spatlanina se pak rychle prožene legislativním kolečkem sněmovna – Senát – prezident.

Přímá volba se zavedla bez přemýšlení o tom, kým má prezident v českém politickém systému vlastně být. Zda "britskou královnou", tedy postavou pouze reprezentativní, nebo třeba jednou ze dvou hlav výkonné moci. Pouze se změnil způsob volby, aby se údajně vyšlo vstříc volání lidu. Díky tomu si tak lid patrně zvolí prezidenta přímo, což dané osobě poskytne velmi silný neformální mandát, ovšem dle ústavy nadále ponese za hlavu státu odpovědnost vláda.

Má se nač těšit. Ostatně, z vládních ani opozičních politiků přímou volbu prezidenta vlastně nikdo nechtěl, nikdo ale také nechtěl, aby mu v rukou zůstal černý Petr toho, kdo přímou volbu lidově řečeno zařízl. ODS i ČSSD proto zvolily strategii, jejímž výsledkem mělo být neschválení přímé volby, avšak vinou toho druhého. Reálný výsledek těchto hrátek je známý: schválení přímé volby a následné kvapné schvalování prováděcího zákona, vše ve stylu Pata a Mata.

Proslavená formulace z prováděcího zákona, že ministerstvo vnitra "odečte od celkového počtu občanů podepsaných na petici počet občanů, který procentuálně odpovídá chybovosti v obou kontrolních vzorcích", je opravdu na zabití. Ale nejasnosti se nevyčerpávají sporem, zda se má chybovost z obou kontrolních vzorků sečíst nebo zprůměrovat, přičemž matematicky logické je pouze použití průměru obou hodnot. Jak totiž vyložit třeba tuto větu ze zákona: "Zjistí-li Ministerstvo vnitra, že druhý kontrolní vzorek vykazuje chybovost u méně než 3 % občanů podepsaných na petici, nezapočítá Ministerstvo vnitra občany z obou kontrolních vzorků do celkového počtu občanů podepsaných na petici." Vzorek čítá 8500 občanů, přičemž z formulace není jasné, zda se mají odečíst pouze chybné podpisy, anebo všichni občané z obou vzorků, tedy v součtu 17.000 podpisů. Kandidát, který by odevzdal 66.500 podpisů a měl v prvním vzorku chybovost 3,1 % a ve druhém chybovost nulovou, by tak podle jisté – řekněme doslovné – interpretace zákona mohl přijít o 17.000 podpisů, a ocitnout se tak mimo hru!

Ještě daleko horší než určení počtu uznaných podpisů je však samo stanovení chybovosti. Bez skutečného ověřování pravosti podpisů i skutečné vůle podepsané osoby, aby daný kandidát opravdu kandidoval, stejně nemá kontrola prováděná ministerstvem vnitra valnou hodnotu. Ukazuje se, že stačilo, například z obchodního rejstříku, vytvořit seznam lidí s datem narození a adresou trvalého bydliště, na listinu je bez jejich vědomí připsat a podpis zfalšovat. Takto vyhotovená listina by byla z hlediska platného zákona v pořádku, neboť pravost podpisů nikdo neprověřuje. Pokud by si dal štáb daného kandidáta nebo kandidátky záležet a jména i adresy opsal čitelně, mohl nakonec od ministerstva vnitra třeba dostat i čestné uznání za nulovou chybovost.

V sekulární České republice zkrátka mohou lajdáctví a hloupost ve svých důsledcích případně i překonat "vyzařování mystické energie na protivníky s cílem vysát z nešťastných obětí jejich životní síly", o němž se zmiňuje v úvodu citovaná agenturní zpráva z Rumunska.

Samozřejmě, platí to nejen v případě prováděcího zákona k přímé prezidentské volbě. Podobnými chybami trpí velká část legislativy, přičemž ony chyby lze ještě rozdělit na neúmyslné, dané opravdu pouze lajdáctvím, a úmyslné, které se sice mohou jako lajdáctví tvářit, ve skutečnosti se však za touto maskou skrývá vítězoslavný úsměv úspěšného lobbyisty. Nešťastnými oběťmi této černé magie po česku jsou tak jako tak především občané České republiky.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6