Volební agentura pomáhá voliči se rozhodnout

Možná to tak kdysi ze začátku bývalo, že původní smysl volební kampaně byl upozornit voliče na možnost volit určitou stranu, na to, že existuje a má pro něj nějakou nabídku. Volební strany si připravily programy podle svých idejí a zaměření a prezentovaly rozhodnutí program uskutečnit. Bylo to logické, protože strany sdružovaly právě občany se stejnou vírou a zaměřením. Voliči si vybírali a často se stávali i přímými podporovateli volených stran.

Postupně systém přešel do stadia 2, kdy politické strany nejen informovaly, ale snažily se voliče o své pravdě přesvědčit, poskytnou jim více informací, dovzdělat je, aby pochopili, koho volit. Ve vší slušnosti, bez očerňování konkurence. Tedy do jisté míry. To byl asi ideální stav, se kterým bychom asi rádi současnou situaci idealisticky poměřovali.

Nastalo stadium 3.0. Strany začaly pracovat částečně na objednávku. Ptaly se voličů, co pro ně mohou udělat, snažily se strefit do voličských přání. Pomáhaly jim různé agentury pro výzkum názorů a preferencí, tehdy ještě považované za vážené vědecké instituce. To je z hlediska demokracie a rozvoje společnosti už trochu méně bezpečná hra, protože umožňuje voličům „odhlasovat pro sebe úlevy“, což, jak víme, je jedna ze slabin demokracie. Zvlášť když se toho chopí speciálně pro to založená hnutí. Ve verzi 3.1 strany odkládají své programy a sestavují seznamy nabídek pro voliče. Asi jako v supermarketu. Stejně jako obchody mají tím pádem všechny partaje podobný sortiment a odlišují se jen „akcemi“. V tomto momentu hrají rozhodující roli dluhové rozpočty. Je-li možno hospodařit se schodkovým rozpočtem, nastává fáze 3.2, sliby jsou mimo jakoukoli realitu, protože nemají racionální omezení. Machinace s dluhy porážejí politiku!!

To je charakteristické už pro 4.0, kdy rozumu netřeba a nastupují emoce. Racionální rozhodnutí sice nemizí, ale obrací se poměr racionalita/emoce.

S emocemi je třeba pracovat trochu jinak než s rozumem. Mají sídlo v jiné části mozku, špatně se dávkují, jsou více skupinové, více sdílené, až davové. Proto původní agentury 3.0 jsou nahrazeny novými 4.0. Ale proč byly trojky slušné a čtyřky jsou téměř nezákonné? Čemu se vlastně divíme? A že by Cambridge Analytica byla jediná, a dokonce jediná špatná? A co dělá jinak, než jsme od ní chtěli? Tedy hledat v lidech emoce a skrytá přání, o kterých třeba ani jinak nevěděli, pomáhat jim je formulovat a přes volby i uskutečňovat. Demokraticky. I když jsou to jen emoce a nesmyslné nápady, které ve světě zdravého rozumu by nikdo nebral vážně.

Bojíte se, že tak společnost nebude fungovat? Tak to se bojíte správně. Bojte se ale těch dluhů a jejich následků, ne těch agentur.

Na shledanou v 5.0.