Podle posledního z řady průzkumů volebních preferencí to vypadá s ČSSD stále bledě. V reakci na tento průzkum prohlásil volební lídr Zaorálek, že je „buldok“ a až dosáhne na 25 %, „začne skutečná bitva“ o vítězství.

Poslední průzkum pro ČT ukázal shodu s ostatními předvolebními průzkumy v tom, že si Babišovo hnutí ANO udržuje výrazný náskok před ostatními stranami. Ty mají přibližně třetinové preference oproti ANO a jejich pořadí je nestálé. Pokud uvažujeme statistickou chybu při zjišťování preferencí, mají další strany přibližně stejný volební potenciál.

Čím více stejné jsou volební preference ČSSD, tím velkohuběji se volební lídr ČSSD, jímž je protentokrát Lubomír Zaorálek, vyjadřuje. Uvědomíme-li si, že nás čekají dva měsíce dovolených a prázdnin, zbývá na ostrou volební kampaň jenom září a polovina října, tj. šest týdnů. Jakým „zázrakem“ chce Zaorálek přitáhnout na svou stranu dvakrát tolik voličů, kteří dnes vyjadřují ochotu ČSSD volit, aby měl oněch kýžených 25 % a začala „skutečná bitva o vítězství“ v podzimních parlamentních volbách, to neprozradil.

Zatím se Zaorálek zabývá novým logem, které by mělo jít s dobou. To je bezesporu zajímavá strategie pro nový výrobek, nicméně program ČSSD je všechno jiné než nový. Sází na volební úplatky naprosto stejně jako ostatní partaje. Všechny politické strany dnes nabízejí zvyšování mezd. Kromě zvyšování mezd při zachování stávajících odvodů na zdravotní péči, sociální pojištění a daně by podle návrhů politických stran nezůstal po volbách 2017 „kámen na kameni“. Tak ČSSD chce progresivní zdanění, začala s tím, že platy nad 40 000 Kč spadnou do progresivní sazby, dneska už hovoří o částce dvojnásobné, čímž by se progrese dotkla asi dvou procent nejvyšších mezd. To už ale vůbec nedává smysl.

ODS chce plošně snížit daně všem, TOP 09 zase navrhuje snížení odvodů na sociální pojištění placených zaměstnavatelem. ANO chce vrátit výpočet mezd do stavu, který tu byl před změnami zavedenými Miroslavem Kalouskem, ministrem financí Nečasova kabinetu. Prostě všichni rozdávají ze státního rozpočtu, což by ho podle střízlivých odhadů připravilo o desítky miliard korun, o které by samozřejmě stoupl jeho deficit. Prakticky nikdo se dnes netrápí vyrovnaným státním rozpočtem. Nikdo nezdůrazňuje nutnost úspor, snad kromě TOP 09, která kritizuje nárůst státních zaměstnanců v éře vlády Bohuslava Sobotky asi o třicet tisíc zaměstnanců, což vedlo k potřebě dalších deseti miliard korun na jejich platy.

Ve vzduchu proto visí oprávněná otázka: čím by chtěl Zaorálek získat voliče, když stávající sliby ČSSD o zvyšování mezd a platů se již naprosto vymkly racionální kontrole - viz úvahy o průměrné mzdě 40 000 Kč během pěti let! Považuji téma volebních úplatků za absolutně neperspektivní z hlediska snahy ČSSD získat zpět ztracené voliče.

Zbývá tedy de facto jediné téma, ke kterému by se ČSSD mohla přiklonit, a to je EU. ČSSD již ušla hezký kus cesty od eurohujerství z éry Vladimíra Špidly k eurorealismu, tj. k tomu, co ČSSD tak ráda kritizovala zejména na ODS. Vzhledem k tomu, že politika EU je v Česku mimořádně neoblíbená a například Tomio Okamura a jeho SPD na tuto kartu jednoznačně vsadil a má dnes podle řady průzkumů předvolebních preferencí sněmovnu opět na dosah, je zde jediný potenciál na růst preferencí. Je proto velmi pravděpodobné, že „proevropský“ Zaorálek provede obrat a bude se snažit vykreslit ČSSD jako rozhodného ochránce české státnosti proti rozhodování „z Bruselu“. Tato politika však samozřejmě skrývá nejedno úskalí. Tím největším je věrohodnost Zaorálkova „prozření“. Bude-li ale chtít ČSSD skutečně zpátky své voliče, kteří Bruselu nevěří, musí se o to pokusit. Vidím to sice tak, že Zaorálek bude kráčet doslova v minovém poli nástrah, ale on to svým „buldočím stylem“ absolvuje.

Není samozřejmě jisté, že se mu to podaří. Ale počítám s tím, že právě od ČSSD se dočkáme v průběhu kampaně ještě nejednoho překročení „tabu“. ČSSD zatím pracovala na své destrukci velmi usilovně. Pokusí-li se Zaorálek stejně energicky pracovat na návratu k 25 %, bude se muset pustit do témat, která jsou obecně v sociálně demokratických politických vodách neprobádaná. Ostatně začlenění práva použít zbraň v osobním vlastnictví pro „obranu státu“ do ústavního práva Česka je již z této kategorie. Jde o to, že se tím chce ČSSD a další sněmovní strany, pro tuto ústavní změnu hlasující, vyhnout plnění bruselského plánu na zpřísnění držení zbraní v osobním vlastnictví.

Očekávám tedy, že se ze Zaorálka stane přes prázdniny euroskeptik. A přesto přese všechno to ČSSD nepomůže. Euroskeptiků totiž máme na rozdávání!