Nákaza stíhá nákazu. Nejdřív udeřil koronavirus. A co se to žene za ním? Že by virus znárodňovací?

Zdá se, že nejedna vláda bude po koronavirové krizi chtít přebrat kontrolu nad některými firmami. Místo toho, aby jen dohlížely na pravidla, budou se samy stávat aktivními hráči na trhu.

Kabinety dávají najevo, že jsou odhodlány zachraňovat velké hráče, kterým bude kvůli ekonomickým dopadům koronavirových regulací hrozit bankrot. Itálie už rekapitalizuje leteckou společnost Alitalia a chystá plán na její znárodnění. Španělsko převzalo soukromé kliniky a francouzský ministr financí Bruno Le Maire ujišťuje průmyslníky (anebo snad hrozí viru?), že při obraně francouzských firem použije vláda „všechny dostupné prostředky“, tedy i vstup do soukromých společností.

Tuto zbraň posledního soudu nad tržní ekonomikou mají v záloze další evropské vlády včetně německé, která připravuje převzetí charterového leteckého dopravce Condor. A vstup do firem už zmiňuje také česká vláda. Andrej Babiš takové řešení připustil v ČT.

Jako kandidáta číslo 1 na znárodnění premiér zmínil leteckou společnost Smartwings. Ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček pak ujistil, že vstup státu do soukromých firem může vláda „zvolit v rámci jednotek společností“.

Dá se to brát jako ujištění, že vláda se nechystá kapitalismus nadobro odstřelit?

Nastupuje špatný hospodář

Žádná recese či krize ještě neochromily ekonomiku tak účinně, jako karantény a další omezení vyhlašované vládami po úderu koronaviru. Je už jasné, že koronavirový malér nebude žádné „véčko“ – tedy nástup problému a jeho rychlé odeznění.

Z velkých firem půjdou letecké společnosti do kolen patrně první. Následovat mohou korporace z dalších sektorů – hotelové řetězce, cestovky, ale i automobilky. Znárodňování tak nemusí skončit u aerolinek.

Pravda, nebude to znárodňování (chcete-li zestátňování) jako po osmačtyřicátém. Žádné násilí. Akcionáři nebudou protestovat. Jejich podíl ve firmě se sníží poté, co stát navýší kapitál a získá většinový nebo kontrolní balík. Budou ale moci chovat naději, že ho zhodnotí dřív než na svatého Dyndy.

V takovém případě by však vláda měla mít nějakou exit strategii – plán, jak se z postátněné firmy stáhnout. Každý přece ví, že stát, potažmo vláda není dobrý hospodář.

A kdy odejde?

Jak by to asi vypadalo s exitovou strategií v Česku? Zatím vláda nemá ani exitové schéma na odchod z karantény.

Dostat firmu z problémů a dobře ji prodat přitom není snadné. Německá vláda se dodnes nebyla schopna zbavit svých podílů v churavějící Commerzbank, které nakoupila v době finanční krize.

Pokud by ale česká vláda nakoupila podíly v klíčových firmách, měla by vůbec snahu se jich zbavovat? U tohoto kabinetu bych si tím jistý nebyl.

Premiér v novoročním projevu ujistil, že v době ekonomického ochlazení jeho vláda „převezme štafetu ekonomického růstu“. K tomu se přece hodí silný stát, anebo to, čemu se říká velká vláda, která má páky na všechno, i na byznys. V tom se Babiš se sociálními demokraty shodne.

A nejen s nimi, i komunistům, kteří vládu drží nad vodou, by se větší vliv na korporace zamlouval. „To, co my jsme označovali jako strategické pro budoucnost, tak tam by stát měl vstupoval, nikoli na chvíli, ale zvážit, zda by v těchto oblastech si neměl strategické pozice udržet,“ pravil v ČT komunistický poslanec Jiří Dolejš.

Šance pro progresivisty

Nahlíženo globálními měřítky, pro zelené a radikálně levicové strany může být koronakrize šancí k tomu, aby prosadily některé ze svých plánů – pokud se dostanou do vlád. Z několika článků, které se tématu věnují, vybírám ten, který pro časopis amerických socialistů a progresivistů Jacobin napsal publicista s nepřehlédnutelným jménem Paris Marx.

„Aerolinie nemohou koronavirus přežít. Nastal čas je znárodnit – a využít tento okamžik k tomu, abychom vytýčili kurz k nízkouhlíkové budoucnosti… Musíme přehodnotit roli, jakou letecké společnosti hrají v dopravních sítích, převzít je do veřejného vlastnictví a demokraticky je řídit tak, abychom dosáhli našich sociálních a environmentálních cílů,“ vyzývá v něm Kanaďan Marx.

A těch šancí, které otevře koronakrize pro enviromentální levici bude nepochybně víc. Do těžkých problémů se mohou dostat i velké firmy ze zpracovatelského průmyslu závislé na mezinárodních dodavatelských řetězcích, které jsou teď zpřetrhány. Do této kategorie patří automobilky.

Takže co kdyby státy vstoupily také do automobilek? Nebyl by to snad nejjistější způsob, jak urychlit přechod na zelenější elektromobilitu?