Česká politika u příležitosti schválení státního rozpočtu na rok 2010 definitivně ztratila na srozumitelnosti. Jakoby nestačilo, že údajní představitelé pravice obviňují protivníky ze zadlužování v době, kdy žije na dluh celá planeta a kdy spekulováním s úvěry neoliberální bankéři pomohli rozjet fiskální a ekonomickou krizi grandiózních rozměrů.

A jakoby nestačilo, že údajní představitelé levice v rozpočtu zkrouhli takzvané mandatorní výdaje, čili rozpočtové příspěvky určené na výplatu důchodů či sociálních dávek.

Racionalitu aby jeden při rozpočtových hádkách pohledal. Dnes si ale všimněme spíše paradoxů, které v minulém týdnu ošperkovaly tuzemské stranické spektrum.

Proprat je můžeme třeba odleva doprava. Komunisté pomohli tomu, aby na krizi utáhnutými opasky nedopláceli ti, co ji nezavinili. KSČM podpořila pozměňovací návrhy obrušující největší rozpočtové restrikce. Povedlo se. Přesto pro rozpočet jako celek komunisté nehlasovali. Ztratili by tím punc protestní partaje, jež je vždy proti všem.

Sociální demokracie si šplhla u učitelů, úředníků, policistů, hasičů, zemědělců či adresátů sociálních služeb. Rozpočet přepracovala k obrazu svému. Přesto předem avizovala, že jej pomůže odhlasovat, i kdyby její pozměňovací návrhy neprošly. Z pohledu Lidového domu vše dobře dopadlo. Stejný názor však nesdílí Fischerova úřednická vláda, až na dvě zelené výjimky z poloviny nominovaná sociálními a z poloviny občanskými demokraty. Nářek ministerského předsedy a šéfa resortu financí ovšem ČSSD přehlíží, jako by se nechumelilo. Za pravdu dostávají ti komentátoři, kteří již dávno tvrdí, že Fischerův kabinet postrádá nejen plnohodnotný mandát, ale zejména nezbytné politické krytí.

Svobodovi lidovci si hleděli hlavně vlastních úprav rozpočtu. Přispěli ale také k jeho konečnému odsouhlasení. Lepší rozpočet nedokonalý než žádný, vysvětlují svůj postoj. Dlouhodobě to vypadá, že KDU-ČSL se soustřeďuje především na několik svých legislativních taháků. K nim potřebuje spojence. První po ruce jsou sociální demokraté. Na oplátku jim lidovci nepřekážejí v jejich plánech. Předstupněm manželství z rozumu je - jak vidno - partnerství z rozumu...

Zelení se chtěli přednostně postarat o učitele. To, že v tomto směru nic při formování rozpočtu neudělali, vysvětlil předseda Liška dohodou s ministrem financí, který prý slíbil učitelskému stavu přesunout prostředky dodatečně. Takovou interpretaci však Eduard Janota odmítl a Strana zelených zůstala v kabátě z pořádné ostudy. Oranžovým pozměňovákům zelení nepíchli, leč rozpočet jako celek nakonec schválili.

Jsme v půlce partajní rekapitulace a už teď se jistě slabším jedincům z toho chaosu motá hlava. Pevným bodem zůstává, že kompletní znění rozpočtu neschválil blok sociálních demokratů a komunistů, nýbrž ČSSD, KDU-ČSL a zelení. Tato spolupráce patrně nebyla poslední a pokud by to voliči v květnu umožnili, velmi pravděpodobně by se mohla přetavit v řádnou levostředovou koaliční vládu.

Postupme dále doprava. Občanští demokraté trvali na přijetí rozpočtu tak, jak byl vládou Sněmovně doručen. Výjimku potvrzující pravidlo naformuloval poslanec ODS Radim Chytka, který chtěl poslat milióny navíc Žáčkovu Ústavu pro studium totalitních režimů. Po přepracování rozpočtu se modří poslanci vzájemně pohádali o dalším postupu. Lídr Topolánek jim příznačně chyběl. Již bez poslaneckého mandátu si cestoval mezi americkými krajany. ODS nakonec rozpočet nechala projít, poněvadž se bála převzetí odpovědnosti za rozpočtové provizorium. Aby se na její pasivitu brzy zapomnělo, rychle spustila verbální dělostřeleckou palbu na prý nezodpovědnou levici. Významná část členů ODS si přeje, aby komplikovaná situace vyústila buď v demisi ministrů navržených sociální demokracií, anebo v demisi ministrů navržených občanskými demokraty. Pokud bychom nespěli k předčasným volbám či alespoň k hledání nového premiéra, měla by prý ODS odejít do opozice vůči populárnímu Fischerovu týmu.

TOP 09 sice převážně tvoří bývalí lidovci a straně předsedá středově orientovaný Karel Schwarzenberg, přesto vsadila na křišťálově pravicová, neoliberální stanoviska. Neorganickým výkyvem byl pouze pozměňovací návrh na přesunutí části rozpočtových prostředků obcím. Nic jiného strana podpořit nechtěla a pro pokřivený rozpočet přes naléhání svých oblíbenců Fischera a Janoty nehlasovala. Následně ještě stihla zprava řádně nakopnout ODS za věrolomnost, nedůslednost a ustupování levici. Ačkoli fakticky má TOP 09 k vládě nejblíže, touha po zaujímání učebnicově čistých ideových pozic je silnější.

Pro úplnost dodejme, že úpravám v rozpočtu pomohli i nezařazení poslanci včetně propagátora rovné daně a rozeného boha pomsty Vlastimila Tlustého. ODS a jí blízké kruhy spustily volání, že naši zemi ovládla kryptokomunistická levice s pravicovými dezertéry po boku. I kdyby to byla pravda, je s podivem, že skládání Topolánkovy vlády s přeběhlíky na půdorysu politické korupce podobné protesty nevyvolalo.

Shrnuto a podtrženo: Fischerova vláda visí ve vzduchoprázdnu. Jiná většina ji nechala vzniknout, jiná se postavila za Janotův úsporný balíček, jiná schválila rozpočet na příští rok. Dvě ze stran, které rozpočtu pomohly, přitom odmítly většinu nakonec úspěšných návrhů na jeho změkčení. Naopak komunisté změkčovali, nicméně pro rozpočet nehlasovali. A na pravici probíhá nepřehledný boj mezi ODS a TOP 09, nad nímž se z hradních výšin spokojeně culí dnes již bývalý občanský demokrat Václav Klaus.

Nejen, že je česká politika rozhádaná. Nyní už je také absolutně dezorientovaná, bez možnosti přesvědčivě zakreslit jednotlivé partaje na pravolevou přímku. Je nejvyšší čas, aby voliči znovu rozdali karty. Pak můžeme tiše doufat, že se vrátíme k standardnějším poměrům, v nichž bílá není černá, pravice se neplete s levicí a kočka není pes.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6