V kauze premiérova syna namísto racionální diskuse vítězí ve veřejném prostoru emoce

Vládnutí je často jízdou na tygrovi. Z jeho hřbetu nelze slézt, poněvadž tygr pak takového bláhovce sežere. I proto Andrej Babiš pobouřil své kritiky vehementním tvrzením, že nikdy neodstoupí. Kdo by ale chtěl seskočit přímo před zuby dravé šelmy?

Nynější premiér kdysi hovořil o českém „tygrovi“ neboli o zdejším propletenci politiky, justice a byznysu jako o matrixu. Sám byl léta jeho součástí, za jeho veřejnou kritiku se posléze dostal k moci. Sedl tedy na tygra. A začal ho, jako všichni před ním, přikrmovat. Tygr se teď po něm ohnal tlapou, ale zdá se, že ho jenom pořádně škrábl, a premiér tudíž i po pátečním hlasování o nedůvěře vládě zůstane na jeho zádech.

Co však kauza „syn na Krymu“ dosud prozradila o české politice? Skoro samé nelichotivé věci, leč nikoliv v černobílém formátu. Především ale potvrdila, že není správné, zaujme-li významný politický post trestně stíhaná osoba, neboť je kvůli onomu stíhání, přímo i nepřímo, ovlivnitelná, ba vydíratelná. A vyvolává též pochyby o nestrannosti vyšetřování.

Hloupá fraška

Základní faktografická stránka celé kauzy, kterou Andrej Babiš v neděli večer na TV Nova v zásadě nerozporoval, zatím vypadá, že vyskočila z nějaké hloupé frašky. Premiérova syna nějakou dobu po ataku duševní choroby z roku 2015 dostane na starost Rus Petr Protopopov, manžel psychiatričky, jež Babiše mladšího léčí. A když začne být kolem Čapího hnízda opravdu husto, uklidí ho Protopopov na Ruskem okupovaný Krym. Tam mu pomůže najít děvče z ukrajinského Kryvého Rohu, odcestuje domů a pár ponechá bez dozoru. (Nebo „Andyho“ Babiše pod jejím dozorem?) Žena posléze s Babišem odjede do svého rodného města, poněkud divočejší bašty těžkého průmyslu. Podobného ochránce aby pohledal! „Můj syn měl to štěstí, že i přes velmi vážnou duševní nemoc měl kamaráda, který se o něj staral jako o bratra. Kéž by všichni nemocní měli někoho takto hodného a oddaného, kdo jim věnuje svůj čas, pozornost a péči,“ vysekl mu však premiér poklonu na Facebooku.

Psychiatrička Dita Protopopová sepsala zprávu, podle níž se Babiš mladší nemůže účastnit trestního řízení. V roce 2016 pak začala působit na ministerstvu financí jako Babišova poradkyně pro oblast zdravotnictví. Nyní pracuje na ministerstvu zdravotnictví, v oddělení koncepcí a strategií, kde má na starosti reformu psychiatrické péče.

Jaký to všechno dává smysl?!? Vnímá snad starostlivý otec Babiš manžele Protopopovy podobně jako ruská carevna Rasputina? Nebo jako chladný technolog moci prostě potřeboval, aby syn zmizel, což Protopopov dovedl rychle a relativně levně zařídit? Anebo je jeho syn svého druhu rukojmí, díky němuž Babiše kontrolují nějaká neviditelná chapadla, ruské tajné služby? Nějaké tajné spříseženstvo? A souvisí snad ony podivné výlety Andreje Babiše mladšího se zakázkou na dostavbu jaderných bloků v Dukovanech a v Temelínu? Či snad doktorka Protopopová pouze chytila příležitost pořádně za pačesy, když jí osud přihrál do rukou duševně chorého syna jednoho z nejbohatších a nejmocnějších mužů v zemi – a „ruská stopa“ je tak opravdu jen náhodná? A nejde třeba o vyřizování účtů v rámci Babišovy rodiny? Popřípadě o nějaký mix výše uvedeného?

Spekulovat by se dalo ještě docela dlouho, ale v tuto chvíli nemá příliš cenu konstruovat sofistikované spekulativní hypotézy. I za tím, co na povrchu vypadá jako absurdní bláznivina, zpravidla vězí nějaké racionální vysvětlení. Pokud bychom měli k dispozici více informací, řada podivných rysů kauzy „syn na Krymu“ by asi měla větší logiku.

Emočně-politické hry

Informací však moc není a důvěryhodnost zdrojů dost kulhá. Lze věřit výrokům patrně duševně nemocného člověka či jeho ochránce Protopopova? Je normální, když Andrej Babiš starší pokládá za normální, že nějaký Protopopov vezme jeho nemocného syna na výlet na Krym? Bohužel, jako obvykle, namísto racionální diskuse, snahy dobrat se podstaty věci vítězí ve veřejném prostoru emoce.

Mezi politikou prezentovanou navenek a jejím skrytým pozadím (nejen) u nás zeje hluboká propast. Pak se snadno rozehrávají emočně-politické hry. Příznivci Andreje Babiše si dění vyhodnotí jako další účelovou kampaň, odpůrci coby potvrzení správnosti „svaté války“ proti premiérovi. Nikdo ale pořádně neví, jakou výseč reality jsme vlastně v předsíni jednoho ženevského bytu pomocí kamer v brýlích viděli. A jaké výseče reality představovaly jiné nahrávky, vizuální či jen zvukové, které hýbou domácí politikou už pěkně dlouho.

V takové situaci je skoro jedno, kdo zaujme post premiéra. Poněvadž to bude člověk posazený na tygra, jehož o většinu energie připraví snaha udržet se a kterého dříve či později shodí z hřbetu šelmy nějaká nahrávka, rozhovor natočený tajnou kamerou, shluk faktů, obtížně ověřitelných a propojených nikoliv železnou logikou, ale hlavně dohady a emocemi.

Autor je politolog

LN, 21.11.2018