Ohrožuje nás terorismus nebo státní terorismus?

Útvar pro odhalování organizovaného zločinu se na konci dubna pochlubil tím, že odhalil plánovaný teroristický útok, který měli připravovat levicoví radikálové. Bombastické novinové titulky oznamovaly, že policie zabránila krvavému útoku na vlak. Střízlivější pohled ukazuje, že česká policie spíše nechce zůstat pozadu za světovým děním, protože údajní čeští teroristé jsou především výplod jejich vlastní tvořivosti. Pocit české malosti a ne-světovosti projektovaný do fantazírování o teroristech by nebyl nijak nebezpečný, pokud by tím zásadním způsobem neomezoval svobodu a práva nevinných lidí. Ač by se někomu mohlo zdát, že zastávat se ultralevičáků není v zájmu liberálně-demokratických hodnot, opak je pravdou. Zákonem dané svobody si zaslouží každý bez výjimky, a pokud na této hodnotě nebudeme důsledně trvat, povede to pouze k další radikalizaci společnosti a jednou možná také k teroristům skutečným. Metody, které uplatnila policie, by pak mohly být použity na kohokoliv bez rozdílu světonázoru a to je skutečně nebezpečné. Jak řekl klasik: „Ten, kdo je ochotný obětovat svobodu všech výměnou za vlastní bezpečí, nezaslouží si ani bezpečí, ani svobodu.“ Nehledě na to, že po finanční stránce jsou podobné policejní experimenty rozhazováním milionů za předražené policejní operace, soudy, vazby a nakonec odškodné údajným teroristům.

Co se vlastně stalo? Během uplynulého roku a půl došlo na několika místech v Česku k pokusům poškodit policejní vozy. K těmto činům se přihlásili anarchisté v prohlášeních pod hlavičkou tzv. Sítě revolučních buněk. Nutno dodat, že podle zprávy o extremismu z ministerstva vnitra ve většině případů nedošlo k žádné nebo ke zcela zanedbatelné materiální škodě na napadených vozidlech. Několik různých internetových portálů uveřejnilo tato prohlášení s tím, že vše okomentovaly distancem od uvedených činů. Vyšetřování převzal už z počátku Útvar pro odhalování organizovaného zločinu, který si již v minulosti v případě neonacistů vyfantazíroval extrémně pravicovou „teroristickou“ organizaci White Justice. Její členové měli údajně připravovat únosy vlivných Židů v čele s tehdejším premiérem Fischerem a teroristické útoky na elektrárny nebo jinou strategickou infrastrukturu. Před soudem se nakonec ukázalo, že se jednalo o snůšku policejních výmyslů a „teroristé“ mohli - po měsících strávených ve vazbě - v klidu jít domů. Většina procesů s neonacisty skončila naprostým debaklem obžaloby a my všichni jsme se museli složit a ještě budeme skládat na odškodné pro oběti těchto vykonstruovaných procesů.

Nyní Útvar pro odhalování organizovaného zločinu přichází s další „teroristickou“ skupinou a scénář bude pravděpodobně velmi podobný. Tentokrát ovšem policie nejprve infiltrovala skupinku anarchistů v Praze několika svými agenty. Tito agenti se zhruba půl roku podíleli na běžné anarchistické činnosti: účast na demonstracích a černé vylepování plakátů. Nasazení agenti měli za úkol odhalit zmíněné vandalství na policejních vozidlech, ale to se jim po delší době strávené mezi radikály nepodařilo, takže alespoň verbálně vyprovokovali několik extrémistů k siláckým řečem o házení Molotovových koktejlů na vlak s armádní technikou. Odposlechy následně zmíněný útvar policie použil jako záminku k získání povolení k řadě domovních prohlídek u celkem 11 lidí z celé České republiky. Jako cíl akce s krycím názvem „Fénix“ si vybrali provozovatele webů, které zveřejnily prohlášení Sítě revolučních buněk, přitom někteří z nich se s infiltrovanými a odposlouchávanými anarchisty vůbec neznali. Zásah pak uskutečnili 28. dubna v Praze, Brně, Mostě a Olomouci přesně podle hesla „vlítneme tam a to by bylo, abychom něco nenašli“. U vytipovaných osob policie zabavila několik pytlů jejich osobních věcí, odebrala jim DNA, otisky prstů a pachové stopy. Jenže kromě blíže neidentifikované ilegálně držené zbraně v Brně fakticky nic nenašli a polovina zadržených byla po převozu do Prahy druhý den bez obvinění propuštěna.

Přestože hrdinní strážci zákona jsou po zásahu bez dalších stop po vandalech, tak by podobně rozsáhlý zásah na nevinné lidi byl společensky nevysvětlitelný, takže přistoupili, alespoň k uvalení vazby na odposlouchávané osoby, které obvinili z „plánování teroristického útoku“. Podobných ideozločinů, který byl v tomto případě „plánován“ spolu s infiltrovanými policisty, si můžeme v českých hospodách, jejichž osazenstvo by rádo věšelo tu či onu vládu, vyslechnout tisíce. Dále byla uvalena vazba za nedovolené ozbrojování na osobu z Brna, která teroristický útok neplánovala a pravděpodobně se ani s „teroristy“ z Prahy neznala. To je poměrně ubohý výsledek policejního zátahu, který sám o sobě, bez předchozího sledování, stál několik stovek tisíc korun, zvlášť pokud uvážíme, že nelegálně držené zbraně se v české společnosti počítají na tisíce. Přestože kolovaly zvěsti o „nástražném výbušném zařízení v trubce“, musíme si na oficiální verzi z důvodu informačního embarga státního zastupitelství zatím počkat. Rozhodně nás ještě může překvapit, jaká bude skutečnost.

Již dnes víme, že celá policejní taškařice, kdy byly sledovány desítky osob po dobu několika měsíců, byla nasazena odposlouchávací technika známá jako Agáta a několik policistů se infiltrovalo mezi radikály, musela stát několikanásobně více z veřejných rozpočtů, než jaké škody vandalové napáchali. Kolik bude stát věznění, soudy a možná ještě odškodnění, zatím nevíme, každopádně ještě větší škody může napáchat státní represe na společenské důvěryhodnosti policie.

Po dvou měsících od policejní razie jsou tři lidé stále ve vazbě. Mnoho dalších lidí, kteří nebyli obviněni, přišlo o své osobní věci, jako jsou telefony, počítače a datové nosiče, které mnohdy potřebují k vykonávání svých zaměstnání a ke studiu. Pokud se u soudu opět ukáže, že policie pustila uzdu své fantazii, nelze celý zásah nevidět jako ozbrojené přepadení, loupež a únos v organizované skupině, který navíc spáchala skupina s ironicky přiléhavým názvem Útvar pro odhalování organizovaného zločinu. Pokud měl zásah proti provozovatelům webů sloužit jako zastrašující preventivní akce a demonstrovat železnou pěst státu, je možné si položit otázku: „Kdo je skutečný terorista?“

Jak se nazývá použití násilí proti civilnímu obyvatelstvu kvůli dosažení partikulárního politického cíle? Terorismus. Státní složky by se jako teroristé rozhodně chovat neměly, ať zasahují proti levici, pravici nebo proti komukoliv jinému. Pokud zmíněný útvar policie odtáhne od soudu s dlouhým nosem, doufám, že konečně přijde čas nahradit partičku konstruktérů politických procesů pod vedením plukovníka Šlachty skutečnými policisty.