... aneb o jedné kauze z ministerstva zahraničních věcí

Sir Humprey Appleby je ikonická postava z britských televizních seriálů Jistě, pane ministře a Jistě, pane premiére, jejichž základní zápletkou je, že přestože z voleb přichází nová politická reprezentace, faktická rozhodovací moc zůstává v rukou nikým nevolených technokratů, jakým je i sir Humphrey, kterého je možné charakterizovat adjektivy vysoce vzdělaný, nafoukaný, arogantní či elitářský a kterému politici slouží především jako křoví zakrývající skutečnou podstatu věcí. Až dojemná je scéna z jednoho z prvních dílů, kdy se novopečený ministr dotazuje svého předchůdce, jinak lítého politického konkurenta, co má se sirem Humphreym dělat.

Mantrou sira Humphreyho je za každou cenu udržet status quo. V řeči čísel to znamená především žádný pokles v počtu podřízených úředníků, ani v přiděleném rozpočtu. Dalším principem je, aby se při tom moc nepředřel – jak se říká, nejdražší tekutinou na světě je pot úředníka. Jeho hlavní metodou je manipulovat svým ministrem, a to především tak, že jej zaměstnává časově náročnými úkoly, jejichž jediným účelem je, aby byl ministr zaměstnaný a do ničeho mu nezasahoval. Neštítí se však ani použít proti ministrovi jeho vlastní omyly.

Seriál vznikl v 80. letech 20. století, ale dle tvrzení autorů z doby nedávné se na stavu mnoho nezměnilo. A jak se zdá, Británie, kde prý zdomácněl idiom „sir Humphrey v buřince“ pro popis členů příslušné skupiny, není zdaleka jedinou zemí, kde je tento jev možné pozorovat. Za prezidentství Donalda Trumpa se ve Spojených státech začal více užívat termín „deep state“ v podstatě pro totéž. U nás pak už dávno ztvárnil trochu jiný projev téhož Franz Kafka, například v Procesu.

Nyní se zdá, že bylo jedno chapadlo této chobotnice zachyceno na ministerstvu zahraničních věcí. Konkrétně jde o kauzu auditu způsobu výběru lidí na žádaná místa na ambasádách (celá kauza je popsána v tomto článku). O tom, že se v personálním odboru dějí divné věci, svědčí i jiné indikace (např. zde). Na druhou stranu, zmiňovaná Jana Hybášková je zodpovědná vedením odboru teprve asi rok (viz zde) a aniž bych chtěl snižovat její schopnosti, dovoluji si pochybovat, že by dokázala celý tento mechanismus uvést do chodu za tak krátkou dobu. Ono to ostatně vůbec působí, že současná politická reprezentace spíše než něco měnit přišla „převzít business“. Jedno z možných vysvětlení kauzy je i to, že sledujeme něco jako vzájemný boj gangů. Ministru Lipavskému teď nejspíš nezbyde než vypsat nový audit u někoho nezávislého a potvrdí-li se informace zveřejněné ve zmiňovaném článku, se Hybáškové zbavit (nerezignuje-li do té doby sama). Skutečným sirem Humphreyem v této kauze však možná bude někdo, jehož jméno zatím neznáme.

Kromě informací v článku je občas zajímavé nahlédnout i do diskuze. Kromě očekávaného vylévání kýblů špíny na vládu (která se po roce a půl už nemůže tvářit, že by se situací, tedy i s tímto problémem, nemohla nic udělat) se občas objevil i názor, se kterým lze souhlasit. Jeden takový si dovolím citovat bez korekcí v plné délce: „Tohle je tragédie, je tím prolezlý celý státní i veřejný aparát. Nerozhodují schopnosti ale kdo je čí kamarád, kdo komu leze do pozadí a může být užitečný protislužbičkou, přihráváním zakázek kamarádům, kteří mu pomohli do funkce. Můžete vyměnit celou vládu ale tohle tu zůstane. Je třeba změnit celý systém a to je sisyfovská práce a obávám se, že bez totálního průseru celé společnosti to prostě není průchodné.“

Systémová změna bude muset obsahovat přinejmenším tři aspekty:

1. Je třeba zmenšit příležitost – bylo by naivní se domnívat, že jev je možné zcela potlačit, snad jen s výjimkou zavedení nějakého tuhého policejního státu, kde by strach z trestu byl dostatečnou hrozbou. Zmenšením příležitosti se sníží lukrativnost cíle.
2. Je třeba zvýšit transparentnost – co nemusí být tajné, nechť je zveřejněno. I to, co musí zůstat tajné, nechť je k dispozici osobám s příslušnou pravomocí. To se týká především osobní zodpovědnosti za vykonané.
3. Dojde-li k porušení pravidel, musí následovat trest, a to co nejdříve – ve výše uvedené kauze existují pravidla pro konkurzy i pro audit a nejsou-li dodržována, musí příslušné osoby nést odpovědnost.

Z uvedeného citátu však lze souhlasit i zejména s poslední větou. Byrokracie totiž vládne jednou zbraní – dokáže zastavit společnost nebo alespoň některé její významné části. A jediné, co k tomu potřebuje udělat, je začít do puntíku plnit zákony a předpisy. Tento trik nám prozradil doc. RNDr. Jiří Veselý CSc. během přednášek matematické analýzy co by příhodu ze svých let v ČSLA (časově mi to vychází na šedesátá léta).

A to je přebujelá byrokracie jen jedním z problémů, který je schopen udusit jakoukoliv snahu o změnu. Ta spolupráce vlády s opozicí, která možná bude vládnout příště, by se tu také hodila...