Národní centrála proti organizovanému zločinu upozorňuje na nekontrolovatelný vstup lidí praktikujících islám do Česka a označuje jej za nebezpečí.

Výroční zpráva NCOZ z 5. prosince 2018, pod kterou je podepsán šéf útvaru plk. JUDr. Jiří Mazánek, se o migraci z islámských zemí zmiňuje na několika různých místech.

Vytučněné pasáže jsem zvýraznil já, protože je považuji za nejzajímavější.

Sekce věnovaná pašování lidí a ilegální migraci:

„V oblasti nelegální migrace se rovněž potvrzuje dlouhodobý trend, že ČR není pro nelegální migranty primárně cílovou zemí a z evropského hlediska zůstává nadále zemí tranzitní. Mezi nejčastěji zajištěné nelegální migranty na území ČR dlouhodobě patří státní příslušníci Iráku, Afghánistánu, Pákistánu a zejména Sýrie. Hlavní trasa migrantů do ČR směřuje především z balkánských zemí a z jejich utečeneckých táborů. Zde jsou k další cestě do zemí západní Evropy organizováni zejména svými krajany. V této souvislosti byly zjištěny informace o organizátorech přímo v uprchlických táborech působících v Srbsku a Maďarsku.“
„Osoby, které se uvedených forem trestné činnosti dopouštějí, si najímají jako odborný „servis“ právníky, popř. využívají služeb třetích osob, které mají na území ČR již trvalý pobyt a dostatečnou znalost českých zákonů. Na základě této skutečnosti dokáží využívat veškerých slabin a nedokonalostí norem a zákonů.“
(Dále je rozebírán případ s krycím jménem Torax, při němž byli tři turečtí občané obviněni z propašování 6 převozů do SRN s cca 100 běženci celkem. Jeden „klient“ platil mezi 2000-8000 eur za cestu. To je byznys, co? Kam se hrabou drogy. – Poznámka MK)

Sekce věnovaná fiktivním sňatkům:

„Novým trendem zachyceném ve sledovaném období je uzavírání fiktivních sňatků jak na území ČR, tak i v jiných státech EU. Tato trestná činnost je páchána organizovanými skupinami profitujícími z finančních prostředků získaných trestnou činností. Z hlediska modu operandi skupina pachatelů sjednává účelové sňatky pro občany, zejména z Turecka. Díky uzavření sňatku mohou vstoupit na území EU a tam žádat o vydání dokladu k trvalému pobytu. Za tímto účelem jsou na území ČR vyhledávány a zneužívány mladé ženy i dívky, které za finanční odměnu uzavírají s těmito muži manželství, ať už přímo na území ČR, či v zahraničí. Prokázat tuto trestnou činnost není jednoduché, neboť ženy nejsou vyváženy do zahraničí násilím, naopak jsou jim za tyto „sňatkové služby“ poskytnuty nemalé finanční odměny. Mnohdy tyto ženy zůstávají na území státu EU, kde pracují nebo často provozují prostituci v nočních klubech.“

Sekce věnovaná terorismu a extremismu:

Nejen nelegální migraci, ale rovněž i oblast terorismu a extremismu ovlivňuje současná mezinárodní situace na území Turecka, Iráku, Sýrie a v ostatních zemích Středního východu. S ohledem na končící válečný konflikt lze předpokládat přesun bojovníků Islámského státu či jejich příbuzných na evropský kontinent, kteří mohou představovat bezpečnostní riziko z pohledu možné radikalizace nebo přípravy teroristického útoku.
„Policie ČR nemusela do současnosti řešit žádný otevřený projev mezinárodního terorismu. Avšak nebezpečí v podobě nekontrolovatelného vstupu osob praktikujících islám na území ČR byla již v současné době zaznamenána. Existují signály, že se na území ČR vyskytuje větší množství různých firem a agentur, jejichž majitelé pocházejí z arabských zemí, a těmto osobám zprostředkovávají veškerá povolení k pobytu na našem území. Tato povolení často kryjí doprovodem „nemocných“ osob, účastí v lázeňském zařízení. V této souvislosti rovněž existují indicie o tom, že tyto osoby disponují velkým množstvím finančních prostředků, jejichž původ, odesílatele, ani plánovaný účel použití nelze ve většině případů dohledat.“

Tolik tedy policisté z NCOZ. Možná vám přijde, že je toho málo. Mně ne. Vyšetřování či sběr informací v cizojazyčném, uzavřeném a nepřátelském prostředí je daleko obtížnější, než mezi starousedlým obyvatelstvem hovořícím pouze česky. Už jenom otázka, kolik tlumočníků je natolik spolehlivých, aby se do takové policejní akce dali bez rizika zapojit, je velmi zajímavá.

Naši sousedi Němci byli letos v dubnu nuceni odebrat azylové zakázky více než dvěma tisícům tlumočníků pro nedůvěryhodnost, nespolehlivost, nedodržování standardů, ale i podezření, že někteří z nich pracují pro Erdoganův režim jako informátoři.

Nevidím důvod, proč by to v ČR mělo být zásadně jinak, i když v příslušně menším měřítku.

*****************************

Můj dojem ze zprávy: jsem rád, že konečně nějaký úřední orgán potvrzuje to, co delší dobu vidím na vlastní oči, potažmo co vidí na vlastní oči spousta lidí, se kterými se na toto téma bavím. Nějaká tichá migrace tu probíhá. Počet kebabáren se během posledních let snad zdesetinásobil, počet poflakujících se „mladíků“ na veřejných prostranstvích také.

Pamatuji si třeba, jak se na stanici metra Roztyly začal vyskytovat černý muž, vcelku mladý – tak sedmnáct či osmnáct let. Oblečený v teplácích, rozvalující se celé hodiny na lavičce, popíjející pivo z plechovky a prohlížející si kolem proudící davy znuděně pohrdavým pohledem.

Viděl jsem jej tam mnohokrát. Student ani cenná odborná pracovní síla to zjevně nebyla – kde se vzal? Teprve letos v létě, když vyloupil místní trafiku, jsme se měli možnost dozvědět, že je to turista. Praha je skutečně úspěšnou metropolí, když i skromný autobusový terminál na Roztylech přitahuje turisty z takových dálav, a udrží si jejich pozornost celé měsíce. Možná bychom jej měli zahrnout do památkové zóny, stejně jako přilehlé OBI. Konec sarkasmu; osobně bych jej tipoval na azylanta z Německa, který zjistil, že s německými sociálními dávkami si v Praze pořídí o něco více plechovkových piv pochybné kvality.

Nicméně jakákoliv debata s lidmi, kteří před problémem zavřeli oči, by se dala shrnout tím obrázkem v záhlaví článku. To jest:

Doprovázeno to bývá hláškami typu „tvoje zkušenosti nejsou reprezentativní“ (já vím, ale to neznamená, že o ničem nevypovídají), „jednotlivý případ nenahrazuje statistiku“ (jako by se v zemi ležící uprostřed schengenského prostoru vůbec dala rozumně vést), „vždyť tu nikdo nechce být“ (kromě všech ostatních, kdo se sem stěhují), „je jich tu dvanáct“ (absurdní generalizace loňské zprávy ČRo o příletu dvanácti azylantů z Jordánska).

No, dvanáct jich napočítám, když projdu skrze autobusové nádraží Florenc v době, když má jet autobus do Německa. Poslední dobou zde začala více hlídkovat Policie ČR a viděl jsem zde letos na podzim zátah, při kterém naplnili dodávku cca patnácti zadrženými. Vypadala jak člun někde u Lampedusy, jenom na souši a uprostřed hlavního města Prahy.

Mám tedy určitý pocit zadostiučinění. Se zprávou NCOZ nelze zacházet jako s toaletním papírem nebo fake news. Zlehčovat se samozřejmě dá a obvyklí podezřelí to také dělat budou; ale přeci jen je po ruce o jeden tvrdý argument více.

*****************************

Apropos, než se rozloučíme. Rád bych upozornil na slovo hidžra, které označuje přestěhování Mohameda a jeho příznivců z Mekky do Medíny. V muslimském světě jde o natolik důležitou událost, že datum hidžry je počátkem islámského letopočtu. Kdepak narození Mohameda; kdepak zjevení koránu. Islámský letopočet, nová éra, začíná okamžikem náboženské migrace, po níž začaly počty Mohamedových následovníků prudce růst.

Tématem hidžry se poměrně dost zabývá třeba fyzik Bill Warner, zakladatel sítě Center pro studium politického islámu. Půlhodinovou přednášku v angličtině, doprovázenou prezentací, najdete zde:

Hlavní výtka k Warnerovi, kterou jsem zaznamenal, zní, že nestudoval islám na univerzitě (odpovědi na IslamOnline.sk). Budiž, ale ani příslušné verše, ani zaznamenané historické skutečnosti (vojenskou expanzi, bitvy, růst muslimské populace) si přeci nevymyslel. Ty se staly, a jejich motivací určitě nebyla láska vůči nevěřícím.

*****************************

Hudební epilog
Něco zcela nesouvisející, písnička, kterou jsem nedávno našel na YouTube. Místy mi z ní běhá mráz po zádech.

****************************************
ZAPOMENUTÉ PŘÍBĚHY
Toto je kniha nejen čtivá, ale hlavně chytrá. Škoda, že se nepředčítá na středních školách. Ve spoustě okamžiků stáli lidé jako my před složitými rozhodnutími. Jejich zapomenuté příběhy sepsal Marian Kechlibar a my se z nich můžeme poučit i dnes.
Objednat si ji můžete na této adrese.

Převzato z Kechlibar.net se souhlasem autora