Odpověď na tuto výzvu Fareeda Zakaria, komentátora Washington Post, kterou přetiskl u nás Respekt, je zřejmá: Volby, tedy klasický akt liberální demokracie, se v mnoha zemích staly jen divadlem pro lidi, kteří se o politiku nezajímají a automaticky delegují odpovědnost za sebe i za stát na majitele moci: ti jim levně slibují, že za ně všechny problémy vyřeší, že za nich bude líp.

Slovo liberalismus pochází z latiny, kde liber znamená svobodný či svobody se týkající a jde o politický směr nebo také filosofický pohled, který většinou prosazuje principy jako je svoboda slova, tedy i médií a pohybu, sekularismus, právní rovnost, podpora občanských a lidských práv atd.. A všechny tyto fenomény pak tvoří podmínky pro skutečné svobodné volby. Tato ideologie je stará, původně vznikla v 17. století v Anglii.

V posledních letech ale dochází ke změně: třeba Viktor Orbán v této souvislosti hovoří o neliberální demokracii. V důsledku toto označení pro jeho způsob vlády je pravdivé, jen zamlčuje, že slovem neliberální ruší všechny demokratické principy stejně jako to učinili komunisté u nás po roce 1948, když hovořili o lidové demokracii. Už nejde v žádném případě o demokracii, z tohoto slova se jen stala nálepka, falešně přívětivá maska, která mate voliče a odvádí pozornost od autoritářských a poloautoritářských režimů. Proto je třeba používat jiný slovník.

Vládci podobní Viktoru Orbánovi, Jaroslawu Kaczynskému či Andreji Babišovi, zůstaneme-li jen ve střední Evropě, toho zneužívají, byť každý v jiné míře. Všude tam se ale místní vládci snaží využívat většiny v parlamentu k přijímání zákonů, které jim zajišťují strukturální výhody, nebo alespoň blokují zákony, které by jim tyto výhody braly, jako je tomu u nás. Rovněž zneužívají státní prostředky k tomu, aby odměnili své podporovatele, obviňují či někde i přímo vyšetřují nezávislé organizace a média a snaží se proměnit nezávislé úřady a soudy v nástroje své moci či je alespoň znevěrohodňovat, třeba jen tím, že se neustále nesmyslně odvolávají i v případech, které jsou, viděno zvenčí, jasné. U nás dokonce bývalý premiér, který by se rád do této funkce zase vrátil, vlastní dva deníky a třetinu celého mediálního trhu, byť skrytě přes tzv. svěřenské fondy.

Jenže právě všechny výše zmíněné skutečnosti v součtu mění kontext, v kterých se volby odehrávají, a tudíž nejsou už zrcadlem svobodné vůle občanů. Nejde de facto o vládce, ale o vůdce a ani o volby, ale výsledky představují pouze index uzurpované moci autoritářských uskupení: U nás má ANO dle odhadů index 31, Právo a spravedlnost v Polsku dle výsledků z roku 2019 index 44 a FIDESZ v Maďarsku má od roku 2022 index 53.

Svou výzvou nám Zakaria připomenul, o čem je práce komentátora: pomocí upozornění na původní významy slov odhalovat falešné hráče.

Psáno pro ČRo Plus.