Dozvěděl jsem se, že "šéfka Vrchního státního zastupitelství v Praze (VSZ) Lenka Bradáčová potrestá žalobce, který zanedbal spor, jímž se bývalá mluvčí tohoto úřadu Irena Válová domáhala náhrady za ušlý zisk. Vysouzenou částku 77 tisíc korun musí žalobce zaplatit ze svého a čeká ho kárné řízení."

A také, že údajně "jde o státního zástupce Josefa Černého". "Za jeho selháním údajně stála banální chyba, kdy si do diáře nesprávně poznamenal datum soudního jednání."

No, upřímně jsem zvědavý, jestli a jak bude Černý potrestaný. Státní zástupce, i když chybuje a selhává, tak obvykle neselhává a nechybuje dost na to, aby byl trestán. Takové jsou moje zkušenosti. Bohaté. A je celkem jedno, jestli tam je Vesecká nebo Zeman, Rampula nebo Bradáčová. Maximálně tak palácové převraty vyvrhnou padouchy. A jinak se jede ve stejných kolejích.

Systém státně-zastupitelské republiky funguje jasně: když si nejdou po krku sami státní zástupci, fakticky jim po krku nemůže jít nikdo. Trestně stíhat státního zástupce – vyloučeno. Přece nebude státní zástupce stíhat jiného státního zástupce. Dnes ne já tebe, zítra ne ty mne.

Kárné řízení? Případně náhrada škody? To snad jen u banalit. Pokud jde o tak triviální případ, že mu rozumí úplně každý. Že nejde obejít řeči o "jiných právních názorech" apod. Jako případ nějaké opilé státní zástupkyně tančící na stole v hospodě v Kladně či kde. Nebo teď případ Černého.

Přiznávám ale, že mne osobně by ale potrestání právě státního zástupce VSZ v Praze JUDr. Josefa Černého potěšilo. A kdyby ho kárný senát vyhodil ze státních služeb, to by bylo přímo ideální.

Ten člověk mně totiž svým jednáním z roku 2006 způsobil velké trampoty v životě. Jeho "odborné" vyjádření vlastně stálo na počátku mé absurdní trestní anabáze. Dodnes pravomocně neskončené.

Před více než osmi lety tento státní zástupce sepsal - a předal na Vrchní soud v Praze – v jedné civilní věci dozorované státním zastupitelstvím své "Vyjádření k odvolání" proti rozhodnutí prvoinstančního soudu. (Z důvodu stručnosti nebudu zabíhat do podrobností.)

Podstatným rysem osm let starého vyjádření státního zástupce VSZ v Praze JUDr. Josefa Černého bylo absurdní přistoupení na nepravdivé argumenty vyjádřené odvolatelem v odvolání proti jistému rozhodnutí krajského soudu. A to přesto, že tytéž argumenty již byly dříve výslovně odmítnuty příslušným krajským státním zastupitelstvím (dozorujícím onu věc) při jednání u krajského soudu.

Na existenci odlišného stanoviska vyšší instance oproti stanovisku nižší instance není nic zvláštního, divného. Stejně tak ale na očekávání, že stanovisko vyšší instance bude kvalifikovanější než stanovisko instance nižší.

Státní zástupce Černý měl v případu, o kterém zde píšu, na stole zargumentované rozhodnutí krajského soudu, stanovisko nižšího stupně státního zastupitelství, samotné odvolání a také mé vyjádření k odvolání.

Namísto sepsání kvalifikovanějšího vyjádření - oproti vyjádření krajského státního zastupitelství - Černý jen ledabyle zopakoval odvolatelovu argumentaci odporující nezpochybnitelným písemným důkazům, na základě kterých bylo rozhodnuto krajským soudem.

Vrchní soud v Praze tento Černého šlendrián neakceptoval.

A stejně tak neshledal nic závadného na činnosti mé a mých společníků ani Nejvyšší soud ČR. Ke kterému odvolatel podal následně dovolání.

Postupně tedy krajské státní zastupitelství a soudy krajský, vrchní i nejvyšší nenašly nic špatného na práci mé a mých společníků.

Jen státní zástupce VSZ v Praze JUDr. Josef Černý ano. Proč? Že by snad svou roli sehrála okolnost, že nešlo o "jen tak nějakého" odvolatele?

V tomto případě šlo totiž o odvolatele disponujícím "kontakty". Na příslušné "orgány" (OČTŘ), na "investigativce". Čímž se ten člověk nejen nikdy netajil. Vychloubal se tím.

O reálnosti přízně a vstřícnosti OČTŘ vůči odvolateli jsem se měl, bohužel, v následujících letech možnost přesvědčovat na vlastní kůži.

A "na vlastní oči" jsem se mohl já i celá veřejnost léta přesvědčovat o vztazích odvolatele s investigativci. Zejména o jeho plodné spolupráci s "investigativní hvězdou" Janem Kroupou. (Nejen na vlastní oči, ale také i na vlastní kůži výsledky jejich spolupráce pocítila např. Věra Jourová.)

Nemohu tvrdit, že a jaký měly ty kontakty vliv na jednání státního zástupce Černého. Jeho vyjádření pro vrchní soud ze dne 13.4.2006 se však později stalo důležitým argumentem při trestním stíhání mne a mých dvou společníků.

Onen odvolatel totiž dne 27.12.2007, tedy s velkým časovým odstupem – aniž by se v mezidobí stalo cokoli nového - podal na mne a mé společníky trestní oznámení. Tedy oznámení. On jen "požádal" OČTŘ o prověření, zda jsme náhodou nespáchali v roce 2003 trestný čin. S odvoláním na státního zástupce Černého, který údajně dne 13.4.2006 "komentoval nesprávnost transakce", již jsme v srpnu 2003 prováděli já a moji společníci. Černý tak sehrál roli užitečného idiota. Zvalidoval odvolatelovy nesmysly. A odvolatel se pak tvářil jako že já nic – to Černý.

A ejhle. Co se nestalo. Ty OČTŘ, které tak rády podavatele velmi opodstatněných trestních oznámení odkazují ke všem čertům, začaly nadmíru ochotně a vstřícně konat.

Co na tom, že v roce 2003 dozorovalo tu civilní věc krajské státní zastupitelství. Které ani později - při rozhodování krajského soudu v roce 2005 - nepojalo podezření ze spáchání jakéhokoli trestného činu osobou mou či mých společníků. Na základě oné "žádosti" z prosince 2007 OČTŘ (policie, státní zástupce OSZ) zjistily, že trestný čin byl spáchán a že je třeba obvinit a obžalovat. I díky "komentáři" státního zástupce Černého z VSZ v Praze ze dne 13.4.2006.

Nakonec jsme se od srpna 2003 (kdy byl údajně spáchán trestný čin), přes udání v prosinci 2007, obvinění v srpnu 2008, obžalobu v dubnu 2010, hodně zpožděné nařízení hlavního líčení u trestního soudu z prosince 2012, hlavní líčení v únoru až květnu 2013, doklopýtali až k rozhodnutí v květnu 2013, kterým jsme byli všeho zproštěni.

Protože trestní soud zjistil to, co vědělo krajské státní zastupitelství a civilní soudy krajský, vrchní i nejvyšší už od roku 2003. Totiž, že jsme žádný trestný čin nespáchali. Pročež tyto instituce nikdy necítily potřebu splnit svou zákonnou povinnost a neiniciovaly trestní řízení s námi. (Ostatně to neučinil ani sám Černý!)

Ten zoufalý státní zástupce OSZ, autor obžaloby, se pochopitelně odvolal. A proč ne, že? Vždyť tohoto státně-zastupitelského kariéristu, mladého, nadějného Unie státních zástupců České republiky taková léta prováděná šikana vůbec nic nestojí. Však už si také svým hujerstvím vysloužil nedávno povýšení z OSZ na KSZ.

Od prvoinstančního soudního rozhodnutí v naší trestní věci uplynulo již 13 měsíců – a nic se neděje. Odvolací soud nás asi založil do nějakého z těch nejspodnějších šuplíků.

Takže: údajně jsme měli před jedenácti (!!!) lety spáchat trestný čin. Po těch jedenácti letech jsme sice – a to hned napoprvé - prvoinstančně zproštěni obvinění, ale odvolací soud nás udržuje v nejistotě. Možné je přece úplně všechno.

No ale zpět ke státnímu zástupci Vrchního státního zastupitelství v Praze JUDr. Josefu Černému. On přece nemůže za moje mnohaleté trestní utrpení. On jen tak něco napsal … Netrestatelné. Beztrestné.

Až teď mu hrozí trest. Kvůli takové prkotině. Malému šotkovi, který se mu vloudil do diáře.

Brát mu za to 77 tisíc korun? Vždyť to je jeho skoro měsíční plat! Vydrží měsíc o hladu? A co když má hypotéku? Myslí na to ta Bradáčová?

A ještě ho i kárně stíhat? Není to dvojí trest? Je třeba jednat opatrně. Vždyť to přece jen není kdejaký obyčejný sprostý podezřelý!

Doufám, že budeme zase nadlouho ušetřeni podobných informací o možných, neřkuli skutečných postizích nebohých státních zástupců.

Těch vzorů pracovitosti, zodpovědnosti, slušnosti, přiměřenosti. Antipodů všech těch arogantních, neschopných lenochů a zločinců všeho druhu. Kterými se to kolem našich bystrých státních zástupců jen hemží!

V Liberci dne 14.6.2014