JUSTICE: Silvestrovské pády
Odchod Pavla Kučery a Renaty Vesecké je jejich osobním postihem za rozhodnutí politiků o nutnosti zastavit trestní stíhání tehdejšího vicepremiéra a předsedy koaliční strany KDU-ČSL Jiřího Čunka, učiněné údajně v zájmu odvrácení pádu Topolánkovy vlády (doznal veřejně Petr Nečas). Na základě informací z veřejných zdrojů soudím, že Jiří Čunek by dosáhl zprošťujícího rozsudku, takže rozhodnutí o jeho záchraně považuji za mimořádně hloupé a trestuhodné. Pokud se z neznalosti obsahu trestního spisu v odhadu výsledku případného soudního řízení mýlím, odsudek rozhodování politiků by ovšem musel být podstatně ostřejší.
Vztah Pavla Kučery a Renaty Vesecké ke kauze Jiřího Čunka je rozdílný. Vina Pavla Kučery spočívá jen v tom, že se spolu s Renatou Veseckou stal členem nerozlučného přátelského trojlístku kolem bývalého ministra spravedlnosti Pavla Němce, nenáviděného bývalou nejvyšší státní zástupkyní, exprokurátorkou Marií Benešovou, a dalšími. Tím si „pojistil“ začlenění do tzv. „justiční mafie“, kterou po vzoru „protistátních spikleneckých center“ nepřátel protiprávního režimu vymyslela Marie Benešová, jedna z jeho prokurátorek.
Jako soudce neměl žádnou pravomoc, kterou by mohl Čunkovo trestní stíhání ovlivnit. Výroky, jimiž se měl na setkání v Jihlavě vyslovit ve prospěch jeho záchrany, již nemá za spolehlivě prokázané ani soudce Vojtěch Cepl ml.
Naproti tomu Renata Vesecká byla nejvyšší představenou soustavy státních zastupitelství, která v této špinavé aféře selhala od nejnižších článků až po vrchol. Přestože od událostí uplynuly již tři roky, dodnes neznáme v úplnosti její pravou úlohu. Zjevné je pouze to, že po vypuknutí poprasku, který vyvolalo usnesení státního zástupce NSZ Stanislava Potoczka (z neznámých důvodů nezahrnutého Marií Benešovou do „justiční mafie“) z 4. června 2007 o odnětí Čunkova případu z dozoru přerovského státního zástupce Radima Obsta a jeho přikázání jihlavskému státnímu zástupci Arifu Salichovi, se vehementně pustila do obhajování důvodnosti a právní čistoty zákroku. I kdyby k vydání Potoczkova usnesení nedala pokyn, její odpovědnost je nesmazatelná: měla této akci zabránit i za cenu hrozby resignací.
Pavel Kučera a Renata Vesecká tak jsou v jistém smyslu a každý jinak oběťmi akce na záchranu Jiřího Čunka. Obětí je ovšem více: např. bývalý vrchní státní zástupce v Olomouci Ivo Ištván, který se zákrokem nesouhlasil, byl ministrem spravedlnosti Jiřím Pospíšilem odvolán z funkce bez návrhu nejvyšší státní zástupkyně a bez případného rozhodnutí kárného soudu. Státní zástupce KSZ Ústí n.L. Adam Bašný byl kvůli kritice zásahu odvolán z funkce vedoucího pobočky KSZ. Korunní svědkyně případu Marcela Urbanová byla obtěžována trestním stíháním pro křivé svědectví. Roman Vaškůj a Petr Šmiřák byli nepravomocně odsouzeni za pokus o podplácení Marcely Urbanové. Před soud se dostal kvůli podezření z křivého svědectví vsetínský místostarosta Jaromír Kudlík. Byla těžce poškozena osobní pověst všech členů tzv. „justiční mafie“ dle Marie Benešové.
Přestože zásah NSZ a jemu podřízených orgánů byl přinejmenším nestandardní zvýhodněním VIP obviněného proti jiným stěžovatelům na postup „obtížných“ a samozřejmě „chybujících“ vyšetřovatelů a státních zástupců, v zájmu objektivity je třeba přiznat, že jej umožnila určitá skutečná pochybení místně příslušných orgánů, jež posloužila jako záminka pro spuštění protiprávních opatření. Činnost severomoravských žalobců, tedy dozorového státního zástupce Radima Obsta, jeho nadřízené Jany Staňkové a dohledového státního zástupce KSZ Radka Bartoše nebyla dosud v tomto ohledu prošetřena a objektivně zhodnocena. Přímá nadřízená dohledového státního zástupce a současně kamarádka a neodmyslitelná účastnice „mafiánských“ schůzek s Pavlem Němcem, Pavlem Kučerou a Renatou Veseckou, krajská státní zástupkyně Zlatuše Andělová, zazářila jako svědkyně a „práskačka“ proti svým bývalým kamarádům v řízení na ochranu osobnosti postižených „mafiánů“ proti Marii Benešové a v kárném řízení proti Pavlu Kučerovi. Dvakrát řízení narušila tím, že odmítla vypovídat pod lichou záminkou, že nebyla zproštěna mlčenlivosti, ač zproštění nebylo nutné. O její odpovědnosti za případné vady postupu jejích podřízených zatím nepadla zmínka.
Na zhodnocení stále čeká také úloha státního zástupce NSZ Stanislava Potoczka, náměstka nejvyšší státní zástupkyně Karla Černovského, jihlavského státního zástupce Arifa Salichova a brněnského krajského státního zástupce Petra Coufala. Z okolností odvolání Renaty Vesecké lze vyvodit domněnku, že zmínění pánové se podíleli na protiprávním jednání, a porušili tak zákon o státním zastupitelství.
Nestandardní postup NSZ a jemu podřízených orgánů vyvolal tzv. „válku žalobců“ a těžce poškodil důvěryhodnost justice v očích veřejnosti. Právě z tohoto důvodu jsem přesvědčen, že řada padlých hlav v „kauze Čunek“ není dosud úplná. Na vyhodnocení míry odpovědnosti čekají dosud všichni podřízení Renaty Vesecké, kteří se jakýmkoli způsobem na této aféře podíleli. A zvláště vhodně by se v řadě padlých hlav vyjímala líbivá tvář tehdejšího a současného ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila, bez jehož přinejmenším mlčenlivého souhlasu by ke „kauze Čunek“ vůbec nemohlo dojít. Jeho odpovědnost za vyvolání masové nedůvěry veřejnosti k justici a za důsledky „války žalobců“ je nesmazatelná a neodpustitelná. Bylo by jistě škoda nevyužít ve státní správě jeho schopností, nicméně jeho další pokračování v čele resortu, za jehož znevážení je odpovědný, je nepřístojné. Svěření úlohy „popravčího“ Renaty Vesecké právě jemu, který je za její počínání odpovědný, je výsměchem vedení ODS a premiéra veřejnosti a dobrým mravům.
Na závěr přeji svým čtenářům a celé veřejnosti, aby v roce 2011 a letech následujících nikdy nedošlo k opakování zneužití moci státních zástupců kvůli vyřešení jepičích politických problémů.
