Před pár dny proběhla velká vzpomínková „tryzna“ nad tragickou smrtí komunistickou justicí popravené Milady Horákové. Je samozřejmě důležité, aby z historické paměti národa nebyla vymazána zrůdnost a nelidskost marx-leninské filosofie a ideologie, která se projevuje v okamžiku, kdy se marxismus uvede do praxe a vstoupí do reálného života. Zároveň by se ale dle mého názoru nemělo zapomínat na to, jakou ideologii představovala Milada Horáková a ve které politické straně celý svůj politický život působila. Tímto se dostávám k zakladateli národních socialistů a dlouhodobému předsedovi strany.

Tvůrcem pojmu „národní socialismus“, neboli německy „nationalsozialismus“, tedy zkráceně nacismus, nebyl, zdá se, Adolf Hitler, ale jak jsem se dočetl český novinář a politik Václav Klofáč, jenž byl po své smrti v německém deníku Der Neue Tag označen za jednoho z nejexponovanějších zástupců šovinistického nacionalismu. Václav Klofáč byl zakladatelem České strany národně sociální, jež se později pod jeho vedením na XI. sjezdu v Brně přejmenovala na Československou stranu národně socialistickou. Za zmínku stojí i skutečnost, že na tomto sjezdu byl do ústředního výkonného výboru strany zvolen náš pozdější president Eduard Beneš.

Václav Klofáč bezesporu patřil mezi jedny z hlavních bojovníků za českou státnost. Jeho politický a ideologický vývoj byl od začátku spojen s touhou po samostatném a od německého vlivu odtrženém českém státu, jež byla zároveň prodchnuta silným sociálním cítěním a vztahem k dělnictvu. Přestože nebyl marxistou a neměl v lásce jak komunisty, tak ani tehdejší rakousko-uherskou sociální demokracii, kterou považoval za německé a centralistické hnutí, ideály národovectví a socialismu ho nějakým způsobem zaujaly a byl jim věrný od svých studií, kdy založil dělnický spolek Havlíček sdružující anarchisty a nejrůznější revolucionáře, až po vytvoření Československé strany národně socialistické, přičemž ideologické otcovství národně socialistického hnutí u nás je neoddělitelně spojeno s jeho osobou. Předsedou národních socialistů byl od roku 1918 až do roku 1938.

Národní socialismus v zemích českých a v Německu měl některé shodné a některé odlišné rysy. Jak v Česku, tak i v Německu, byl postaven na ideálech socialismu a na silném sociálním státu pro dělníky a rolníky. Socialismus a jeho zastánci proklamovaná solidarita však nevycházely z nějakých nadnárodních a internacionálních principů, stály na nacionálním základě. Národní socialisté bojovali proti komunismu, kapitalismu a nadnárodnímu kapitálu (v těch dobách se to nazývalo liberalismem), ale nebyli proti institutu soukromého vlastnictví. Pro německý národní socialismus byla charakteristická centrální plánovaná ekonomika a vyvíjel se na základě čtyřletých ekonomických plánů stejně jak Stalinovo Rusko a později i ČSSR s jejich pětiletkami.

Národní socialismus se v Československu a zatím ani v ČR nestal státní doktrínou, a tedy nemohu posoudit, jaké ekonomické nástroje by jeho představitelé použili k upevnění státní moci, po skončení války však již dávno před komunisty začali znárodňovat, což je vidět například na dekretech tehdejšího prezidenta Eduarda Beneše o znárodnění dolů, některých průmyslových a potravinářských podniků, akciových bank a soukromých pojišťoven (Dekret č.100/1945 Sb, Dekret č.101/1945Sb, Dekret č.102/1945 Sb, Dekret č.103/1945 Sb). Jak německý národní socialismus, tak i český národní socialismus byly charakterizovány silným antisemitismem jejich zakladatelů. V Německu se antisemitismus stal součástí státní ideologie a přerostl až do morbidní absurdity, u nás k tomu naštěstí nedošlo. Německý národní socialismus měl v plánu expanzi na východ, dobytí ztracených území bývalého německého prostoru Svaté říše římské a útok na Rusko, což Adolf Hitler zcela jasně popsal ve své knize „Mein Kampf“. Václavu Klofáčovi šlo jen o to, aby vzniklo Československo.

Vzpomínky Václava Klofáče v Památníku ČSNS:

„Doprovázel jsem projevy ty v Národních listech vřelými úvody a chápal hned, že třeba rázem učiniti i organizačně vše, aby dělnictvo české, pokud osud národu mu není lhostejný, ustanovilo se v nový, samostatný svaz, aby zahájeny v něm byly promyšlené a cílevědomé práce, aby provedena byla syntéza nacionalismu a socialismu.“
(Václav Klofáč a jeho národní socialismus, Josef Krečmer, str.54)
„Antisemitismus je nezbytný z důvodů sociálních. Ne onen hloupý, jalový, bezúspěšný antisemitismus vídeňský, ale promyšleně vedená emancipace vlivů a živlů židovských a zjednání řádné ochrany a protiváhy proti jejich rozpínavosti a řádění. Organizovaný kapitál je dnes zároveň organizované židovstvo. Už prostá opatrnost velí nepřipouštět žida do dělnických organizací čelících pojetí velkokapitalismu a tím více podřizovat se jejich vůdcům, jako činí v Evropě sociální demokracie.“
(České dělnické listy, 3.12.1887, Václav Klofáč a jeho národní socialismus, Josef Krečmer, str.63)
„V roce 1898 se konal jejich první sjezd, jenž přijal komplexní politický program a schválil nový název strany. Program tvořily čtyři oddíly – I. Proč jsme národními socialisty, II. program národně – sociální strany českoslovanské, III. komunálně – sociální program národně – sociální strany, IV. resoluce k taktice a o poměru k jiným stranám. V sociální oblasti byl program na svou dobu pokrokový. Mimo jiné národní sociálové požadovali zavedení pevné osmihodinové pracovní doby, vzestupné daně z příjmu, nárok na minimální mzdu a další sociálně – politické postuláty.
Mladá strana se v programu stejně jako sociální demokracie stavěla za prosazení všeobecného a rovného hlasovacího práva. Na počátku dvacátého století potom byla jednou z českých politických stran, která prosazovala český jazyk do práce úřadů.
Důležitý pro další rozvíjení národně sociálního hnutí byl v pořadí třetí sjezd strany, uskutečněný v roce 1902. Zde proběhla diskuse o stavu hnutí, byly přijaty programy politické, hospodářské a kulturní. Další sjezd, který se konal o dva roky později, se vyhranil proti „soukromokapitalistické výrobě, pokud je škodlivá celku.“
(Stručné dějiny českých národních socialistů, J.Paroubek, P.Duchoslav)

Na tomto sjezdu vystoupil i Václav Klofáč, právě on se zabýval prvním oddílem, o kterém se zmiňují i pánové J. Paroubek a P. Duchoslav. V pasáži svého projevu „Proč jsme národními socialisty?“ definoval jednu z nejzávažnějších odlišností národního socialismu od sociální demokracie:

„Střetli jsme se kvůli židovstvu, netřeba nenávidět židů, a přece možno, ano nezbytno říci, že běda proletariátu, svěří-li své vedení bezmyšlenkovitě židovstvu… kdo zná působení židovstva v různých krajích, zejména v Haliči, mezi Slováky a pod., ví, jak tu stojí dva kulturní světy proti sobě. Tu skutečnost zapírat je nesmyslno. A přece tento živel, dravý, sobecký a bezohledný, živel, jenž s prací pouze obchoduje, a dnes je reprezentantem vyssavačského kapitálu (burzy, banky, velké světové kartely a ringy jsou úplně v rukou židovstva), osvojil si vůdcovství sociální demokracie… Staví-li se židé v její čelo, tu jistě musí jednati se o jiné cíle a to o takové, jež prospívají židovstvu…! Národní socialisté ctí přirozeně i v židovi člověka, ale nikdy neuvěří, že jde mu poctivě o socialismus. V tom tedy lišíme se naprosto… jen tímto nešťastným vlivem lze si vysvětlit, že česká sociální demokracie postavila se v posledních letech vždy na protičeské stanovisko…“
(Josef Krečmer, Václav Klofáč a jeho národní socialismus, str.64)

Vůbec nejprapodivnější a dodnes nevysvětlitelný článek „Národní socialismus tam a zde“ však tvůrce národního socialismu, Václav Klofáč, napsal do tehdy nejčtenějšího českého deníku České slovo, který vyšel v neděli 5.března roku 1939, tedy pár dní před triumfálním příjezdem Adolfa Hitlera na Pražský hrad:

„Hitler ve své obdivuhodné organizační schopnosti a při své intuici německý národ nejen z poválečné deprese povznesl a obrodil, ale i dokončuje sjednocení. Úsilí Bismarckovo… Musíme ve střední Evropě dát příklad vzorného spolužití Slovanů a Němců, což je tím snadnější, protože Němci i my stojíme svou kulturní vyspělostí výš, než lid jiný… Ať říkáme, co chceme, jsme-li poněkud informovaní, národní socialismus v Německu nás v praxi předčil. Má moc a neslouží utiskovatelům…“

Vývoj národně-socialistické ideologie u nás a v Německu nebyl stejný. Zatímco v Československu zůstal v jakési v tehdejším světě ještě akceptovatelné formě, v Německu dospěl do své extrémní podoby. Základ byl však stejný a národní socialisté si tak dlouho hráli s ohněm, až se jim ta hra vymkla z rukou a obrazně podpálili polovinu planety. Myslím si, že bychom neměli strkat hlavu do písku a snažit se zapomínat na to, že jak Eduard Beneš, tak Milada Horáková byli nedílnou součástí jejich společenství.

Zdroje:
Stručné dějiny národních socialistů
Josef Krečmer: Václav Klofáč a jeho národní socialismus, Adonai s.r.o., r. 2000