V pátek 28. 10. některým z nás stát poprvé zakázal pracovat, byl totiž zakázán prodej ve větších obchodech. Stát nově v sedmi dnech reguluje prodej a zdůvodňuje to tím, že lidé by měli trávit o státních svátcích čas jinak než nakupováním a že zaměstnanci obchodů nad 200 metrů čtverečních by měli mít možnost také trávit čas jinak než prací.

Samotný fakt, že jsou větší prodejny pár dnů v roce zavřené, asi tolik lidem vadit nebude, protože si můžou nakoupit den před tím, mnozí jistě přehlédnou i větší fronty a další nepříjemnosti. Sedm dní v roce zase není tolik. Horší už to však mají lidé, kteří si o svátcích chodí přivydělat. Mezi takové patří například studenti nebo lidé s nižší mzdou, pro které je svátek příležitostí přilepšit své peněžence. Vlastně je to poprvé, co stát takovým lidem zakazuje pracovat.

Argument, že lidé mají trávit čas jinak než nakupováním, bohužel přesně pasuje do dnešní doby, kdy se stát, resp. „osvícení“ politici snaží všemožně lidi převychovávat, protože přece jen oni vědí nejlépe, co je pro nás všechny nejlepší. Myslet si, že ti z nás, kteří chodili o svátcích nakupovat, půjdou namísto toho k pomníku T. G. Masaryka položit kytici nebo zavítají s rodinou do parku, je podle mě úplně mimo. Snad se proto nedočkáme dalšího kroku, a to povinné docházky na pietní akce či na nějaká jiná místa, která politici uznají za vhodná ve sváteční den navštěvovat.

Seznam zákazů je tak zase o něco větší. Vláda chrlí jeden zákaz za druhým, aby nám všem bylo líp. Svobodná volba a odpovědnost každého z nás za své činy trpí. A chce se připomenout jedno krásné pořekadlo – cesta do pekel je dlážděná dobrými úmysly. Život, kdy za vás rozhodují jiní, to přece peklo je. Nebo ne?

Autor je místopředseda Svobodných