Post ústavního soudce je v demokracii klíčový. A (spolu) výběr jmen do ÚS pokládám za jednu z klíčových pravomocí prezidenta. Miloš Zeman, který jinak působí rozepře, kde může, v otázce návrhů kandidátů na ústavní soudce postupuje velice uvážlivě. A to dlouhodobě.

Brzy navrhne do ÚS prorektora Univerzity Karlovy profesora Aleše Gerlocha. Dlouholetý místopředseda Legislativní rady vlády a mj. bývalý děkan pražských práv je vysoce kvalitním a uznávaným odborníkem (nejen) v oblasti veřejného práva.

Očekává se, že prof. Gerloch bude mít v Senátu velice dobré vyhlídky, tedy že horní komora parlamentu prezidentovu nominaci potvrdí.

Jako vysokoškolský právní pedagog bych zde rád opravil jednu nepřesnost, která roky koluje českými médii a sociálními sítěmi. Řada lidí se mylně domnívá, že ustavení soudců Ústavního soudu ČR probíhá na základě volebního principu. Není tomu tak.

Ústava ČR jasně říká, že se zde uplatňuje princip jmenovací a zmíněné ústavní soudce jmenuje prezident republiky. Podle naší „normy norem“ hlavní tíhu odpovědnosti za personální konstituování ÚS nese prezident.

Senát „pouze“ dává či nedává souhlas s tímto jmenováním. Nemohu se ubránit dojmu, že mnozí senátoři – de facto v rozporu s dikcí Ústavy ČR – svou roli v tomto procesu přeceňují či v minulosti přeceňovali.

Myslím, že Zemanova rozvaha při navrhování ústavních soudců si zaslouží pochvalu, a to i od jeho odpůrců a nevoličů. Zbývá si jen přát, aby se tato rozvážnost a zodpovědnost přenesla intenzivněji do dalších oblastí Zemanova působení.

Autor je právník

Právo, 1.2.2019