Není tomu tak dávno, kdy nám politikové říkali, že u afghánského Kábulu se bojuje za Prahu. Nikdy jsem příliš nerozuměl tomu, jak by snaha vnutit Paštunům, Hazarům a dalším národům ve vzdálených horách systém demokratického uspořádání, kterému nerozumějí, a hodnoty, které odmítají, nějak souvisela s děním v Praze, ale na straně druhé zničit teroristy, kteří ve snaze šířit své náboženské přesvědčení do celého světa nás zabíjejí i v evropských městech, své odůvodnění jistě měla. Nyní se však od člena budoucí vlády dozvídáme, že za Prahu se nyní nově bojuje u polských hranic, na běloruském území. Je to sice rozhodně blíže, než je vzdálený Kábul, ale logika tohoto tvrzení je podstatně méně přesvědčivá.

Na polské hranici s Běloruskem se shromáždili klienti cestovních kanceláří, pasažéři leteckých společností a ti, kteří zaplatili pašerákům lidí nemalé peníze proto, aby se přes polské území dostali do lepšího světa, než je ten, ve kterém dosud žijí. Je ostudou současného uspořádání světa, že existují takové cestovní kanceláře, letecké společnosti a nakonec i vlády, které toto trpí nebo dokonce umožňuji. Proti vojákům bránícím svoji zemi stojí nejspíše oklamaní lidé se svými dětmi. Nikomu z nás se takový stav nemůže líbit a nikdo z nás by nechtěl svoji rodinu do takové situace dostat. A jistě by mnozí z nás rádi pomohli, jakkoliv je to paradoxní, všem, kteří se do takové situace dostali: dětem mrznoucím někde v běloruských lesích, ale i vojákům bránícím svoji zem.

Ale rozhodně bychom neměli přijímat tvrzení, že se zde bojuje za naše zájmy, za Prahu! Ostatně, kdo by v tomto střetnutí byl oním bojovníkem „za Prahu“ - ubozí běženci usilující o lepší život, nebo vojáci bránící hranice své země? Rozhodně bychom neměli přihlížet tomu, aby nás politikové a nejrůznější aktivisté svými frázemi, jejichž skutečného smyslu často nedohlédnou, činili odpovědnými za to, co my sami odmítáme a nenávidíme, aby v nás ze svého postoje jakési rádoby morální převahy poučovali o tom, že jsme nepřející, rasističtí a xenofobní, jak se to nyní stále častěji děje. Nepřipusťme to!

Deník, 29.11.2021