Občas člověka při sledování jednání dolní sněmovny, české dolní sněmovny, napadne: Cromwella na ně. Je to jen výraz zoufalství nad tou bídou. Nad slovy bez obsahu. Nad marností, jež drtí naše očekávání, že jim jde skutečně o nás a proklamované blaho republiky.

Žasneme, co všechno se v chrámu české demokracie může dít. Jak se také dají "řešit" problémy. Co všechno dokáží naši zástupci zpolitizovat a zkomplikovat tak, že se v tom sami nevyznají. Kolik lží a politické prostituce nacházíme v těch posvátných prostorách. Kolik nechutných exhibicí.

Všichni mají pravdu. Tu svoji. Kam se poděl princip vyjádřený sloganem "demokracie jest diskuse"? Kam rozumný kompromis? Kde se tetelí duch ústavy, když hlava státu svévolně spojuje své kroky v časech krize, kroky předepsané mu ústavou, s něčím, o čem v konstituci není ani slovo? Co má co dělat vyšetřování jakési kauzy, byť by byla sebezávažnější, s jeho právem i povinností jmenovat předsedu vlády v rámci druhého pokusu? Ani kdybyste mě kolem lámali. Na tato prezidentova slova bychom neměli zapomenout.

Tak dlouho šermovala exkoalice stojedničkou, až o ni přišla. V hodině dvanácté, na důkaz toho, že český parlament je v tomto snad prokletý. Vícekrát, kdykoli šlo o něco zásadního, našel se jeden či dva, kdo byli ochotni vstoupit do toho prapodivného klubu nevyzpytatelných a změnit poměr sil. Stačí připomenout z galerie jmen: Wagner, Teplík, Kott, Melčák, Pohanka, Snítilý, dnes Úlehla a Florián.

Kdo zradil jednou, zradí vždycky. Karolína Peak už jednou zradila. Věci veřejné. Tentokrát "koalici 101". Její počínání je ještě nepochopitelnější než podraz vlastní partaje Úlehlou a Floriánem. Spekulace o tom, proč to tito udělali dva, nechám povolanějším. Svět modrých kmotrů je mimo mé chápání demokracie. Nerozumím mu a ani nechci. Na adresu paní Peake snad jen tolik: měla šanci odejít z politiky s o něco lepší pověstí. Proč ji nevyužila, to ví nejspíš jen ona sama.

Co dál? Dříve či později předčasné volby. Sněmovna se z nemalé části obmění. A celý ten cirkus může začít nanovo. Bez Cromwella, zato se stávající hlavou státu a její svéráznou interpretací nejvyššího zákona. A s dvoustovkou zákonodárců, o nichž si už teď neděláme žádné iluze.

Řešení začarovaného kruhu? Neexistuje.

Stejskal.estranky.cz