Základní instinkt Jany Bobošíkové

Za týden to začne. Volba hlavy státu se v posledním desetiletí stala napínavým příběhem s komediálními prvky.

Letos máme dva kandidáty – Václava Klause a Jana Švejnara. A spoustu spekulací o tom, kdo, s kým a jak kšeftuje, kdo komu a za kolik fandí. A žádné debaty o myšlenkách, programech a vizích. Pokud tedy nepočítáme trapné představení v Senátu, kde oba kandidáti vyčerpávali sebe i diváky neplodnými spory o problémech planety. Docela by mě zajímalo, jak by s tímto obstáli, kdyby byli voleni přímo občany. Jak by asi odpovídali na otázky, proč mají pacienti lékařům platit třikrát víc, než stanovuje zákon? Jak by se vypořádali s rozhořčením, které v lidech vyvolává nevýkonná, nespravedlivá a přitom nedotknutelná justice? Tvrdili by snad, že je to mimo jejich kompetence? Zapřeli by, že prezident jmenuje členy bankovní rady ČNB, a tím zásadně ovlivňuje ekonomiku? Nebo že má zásadní vliv na podobu Ústavního soudu, což se může podstatně projevit při tvorbě zákonů?

Prezidentské kompetence vůbec nejsou bezvýznamné. Proto jsou hlasy prezidentovi pro stranické sekretariáty tak cenným zbožím. Tak proč by se ho měly vzdávat ve prospěch přímé volby? Když se najde černá ovce, která myslí samostatně, tak s ní zatočí. Člen ODS, politolog a historik Jan Berwid-Buquoy, napsal kritický článek o současném prezidentovi a už mu hrozí vyloučení z rodné strany. Zrnko písku v soukolí, kde ruka ruku myje. Kde komunisté vytýkají Janu Švejnarovi dvojí občanství a tím jednoznačně nahrávají Václavu Klausovi a jeho nadšení pro národní identitu. Ano, je důležitá, ale v době internetu a raketoplánů čelí novým výzvám. Stanou se z nich hrozby, když nenajdeme cestu, jak je zvládnout.

Tou cestou je svobodná, otevřená mysl a z ní plynoucí nápady, které uspějí kdekoliv bez ohledu na občanství. Je těžké odhadnout, který z kandidátů na nejvyšší úřad v naší zemi nám bude na této cestě užitečnější, když nás kupčení s demokracií okrádá o věrohodné informace. Udělat krok do neznáma si žádá sebevědomí a odvahu. To poslanci a senátoři nemají. Jinak bychom už dávno měli přímou volbu prezidenta.

Psáno pro deník Metro

poslankyně Evropského parlamentu