Šéf českých komunistů vystoupil včera na prvomájových oslavách českých sociálních demokratů v Chomutově. Někdo se rozčiluje, někdo si to pochvaluje, někdo je z toho v rozpacích. Co se děje?

Nemusíme s tím souhlasit, můžeme se durdit, ale to je asi tak všechno, co se dá dělat?

Inu, moc se toho nestalo. Jenomže soudruh Filip, když už byl připuštěn, zmeškal úžasnou příležitost. Vinu na tom mají zcela jistě jeho poradci, protože předseda partaje nemůže pamatovat na všechno.

Především se soudruh Filip měl omluvit chomutovským občanům. Jako komunista, člen strany, která je od počátku hrdou pokračovatelkou husitských revolučních tradic. 16. března 1421 začala vojska husitů pod vedením Jana Žižky dobývat Chomutov. Po dvou dnech byly výsledky strašné. Zabili či upálili 2200 občanů chomutovských včetně žen a dětí. Způsoby tohoto masakru byly strašné. Město zcela zničeno. I když jistý prvek humanismu (na něm mohl postavit soudruh Filip konstrukci své omluvy) se objevil. Husité ponechali naživu celkem 30 chomutovských občanů. Dostali za úkol pohřbít ony tisíce mrtvých.

Dále mohl poslanec Filip využít toho, že vlastně poprvé v životě stál veřejně proti stovkám obyčejných sociálních demokratů, což se mu před rokem 1989 nemohlo nikdy stát, protože sociální demokracie byla jeho kolegy a soudruhy zakázána. Nestalo se mu to ani po roce 1989. Ale mohl se právě včera, v onom láskyplném májovém dni, omluvit za osudy oněch tisíců pronásledovaných a vězněných sociálních demokratů, kteří po 27. červnu 1948 odmítli násilné sloučení jejich strany s komunisty.

O obou případech soudruh Filip neřekl ani slovo. Jak říkám. Zřejmě selhali jeho poradci.