27.4.2024 | Svátek má Jaroslav


ENERGETIKA: Zásadní rozpor v programovém prohlášení vlády

11.1.2022

Vláda chce vytvořit takové podmínky, aby byl odchod od uhlí možný do roku 2033. O pět let dříve, než navrhla uhelná komise. Je něco takového reálné?

Aktivistické skupiny si dávaly jako nejzazší termín pro odchod Česka od uhlí rok 2033. Žádná ze stran vládní koalice to ve svém volebním programu neměla. Uhelná komise, která tuto problematiku zevrubně zkoumala, přitom došla k termínu 2038, a to jen za podmínky, že bude do té doby postaven dostatek spolehlivých zdrojů, jež ty uhelné nahradí. Může vláda něco takového myslet vážně?

Můžeme mít v Česku za 11 let dostatek spolehlivě a permanentně fungujících zdrojů, které zajistí těch asi 44 procent elektřiny, kterou nyní máme z uhelných elektráren? Spolehlivě a permanentně znamená 24 hodin denně v kterémkoli ročním období. Samozřejmě včetně zimy, kdy slunce svítí opravdu jen občas a vítr jakbysmet. Již z toho je zřejmé, že fotovoltaika ani větrné elektrárny takovým zdrojem nejsou. Bez ohledu na to kolik, panelů a větrníků v té době budeme v zemi mít. Na tom nic nezmění ani to, že vláda deklaruje obnovitelné zdroje (OZE) jako jednu nohu, na které má stát budoucí česká energetika.

Druhou nohou energetiky má podle ní být jádro. Leč zatím stále jen předběžným termínem pro spuštění nového bloku v Dukovanech je rok 2036. Nejen, že je to o tři roky později, než vláda chce skončit s uhlím, ale tento blok má být jen náhradou tamních fungujících bloků, nikoli náhradou za uhelné kapacity. Takže jádro nám k uvedenému termínu také nic nevyřeší. Z pohledu Bruselu a Berlína se navíc nad ním stále vznáší velký otazník. A Rakousko rovnou vyhrožuje žalobou, pokud bude jádro možné stavět. Evropský soudní dvůr přitom zatím rozhoduje podle progresivistických not, čili jeho verdikt by vůbec nemusel respektovat zdravý rozum.

Zbývá tedy zemní plyn. Při rychlosti výstavby plynových zdrojů mezi třemi až pěti roky by tato alternativa mohla být schůdná, pokud by jí vláda dala jasnou prioritu. O plynu však programové prohlášení uvádí jen to, že vláda bude usilovat o jeho uznání za důležitý přechodový zdroj v rámci EU, že vzroste jeho význam „jako přechodného zdroje pro vyrovnávání výkyvů“ a že se vláda pokusí získat podíl v přístavním terminálu na LNG v sousední zemi. O podpoře budování jeho tuzemských elektrárenských kapacit se nezmiňuje. Možná logicky, protože podmínky, které si vymysleli pro jeho zahrnutí do „povolených“ zdrojů eurokomisaři, jsou prakticky nesplnitelné. Není tím pádem vůbec jasné, jak bude možné výstavbu těchto zdrojů podporovat.

To znamená, že vláda chce stavět na OZE, které nejsou spolehlivé, a na jádru, které nemusí projít kvůli zeleným fanatikům v Německu, Rakousku a v Bruselu. Jako zálohu má zemní plyn, který unijní požehnání také nemusí dostat a pokud jej dostane, podmínky budou jen stěží splnitelné. A ještě k tomu jej musíme stoprocentně dovážet. To znamená, že vláda se nemá v energetice oč opřít. Což je nebezpečné samo o sobě. S přihlédnutím k unijnímu vnucování elektrifikace dopravy, a tedy opravdu velkému nárůstu spotřeby elektřiny, je to ještě nebezpečnější. Pokud to tedy není rovnou šílené.

Znamenat to může jen dvě věci. Buď vláda nespolupracuje s energetiky, nebo jejich názory ignoruje. Třeba proto, že potřebuje kapacity na hledání „národního ptáka“, kterému se v programovém prohlášení dostalo jedné věty (plynu se týkají věty čtyři). Pokud je to tak, pak těžko říct, co z toho je horší. Nebo vláda připravila programové prohlášení tak, aby zelená lobby napříč EU zůstala v klidu, a počítá s tím, že si do budoucnosti naší zdrojové základny nenechá od nikoho mluvit. Což by, ve světle předchozích řádek, mohlo vyplývat z této pasáže vládního prohlášení: „Uhelné elektrárny budou odstavovány pod podmínkou zajištění dostatečných záložních kapacit. Nepřipustíme rozpad centrálního zásobování teplem, využijeme kombinovanou výrobu elektřiny a tepla a narovnáme podmínky na trhu.“ Pokud to je tak, je to pro celé Česko dobrá zpráva. Ale jak je to opravdu, ví jen Petr Fiala.

Vláda slíbila do poloviny letošního roku zpracovat české dopadové studie k agendě Green Dealu. Musíme doufat, že budou udělané podle energetických faktů a ne podle zelené ideologie. Pak snad vláda vyloží na stůl všechny karty.

Převzato z webu iUhli.cz