EKOLOGIE: Rozporuplný přístup koalice k životnímu prostředí
Petr Nečas prý svému stranickému místopředsedovi Drobilovi tuto nečekanou vládní židli vybral proto, že na ní potřebuje mít politicky silnou personu. Nevysvětlil proč, a tak můžeme spekulovat. Ministerstvo životního prostředí skutečně není nevýznamné. Ne ani tak snad kvůli přírodě. Jak jsme viděli v posledních dnech, nelegálnímu kácení lesa v místech, kde roste rychlostní komunikace, nebo masivním kolejím vyjetým těžaři v první zóně šumavského národního parku ministerstvo zabránit nedokáže. Je ale dobře vidět na veřejnosti, procházejí jím zajímavé peníze z evropských fondů a je častým cílem nájezdů lobbistů.
Premiér Nečas patrně předpokládá, že Drobil bude rozumný hospodář a dobrý komunikátor jak s veřejností, tak s lobbisty. To ostatně určitě budeme moci poznat i v mediálním prostoru, kde jsou publicisticky velmi aktivní různí energetici či poradci resortu průmyslu vydávající se za ekologické experty.
Mezi zastánce ministerstva životního prostředí patří především ti, co si uvědomují, že v rámci honby za blahobytem si leckdy ztěžujeme existenční podmínky a třeba i zkracujeme vlastní životy. Proto těší, že koaliční smlouva hovoří o principu trvalé udržitelnosti a v ekologických opatřeních nespatřuje brzdu, nýbrž příležitost k ekonomickému rozvoji.
Vždy však záleží na interpretaci. Koalice například za ukázku šetrného a ekologicky čistého řešení energetických otázek pokládá výstavbu nových jaderných reaktorů. S tím evidentně zelené neziskové organizace souhlasit nebudou. Na druhou stranu je chvályhodné zachování územních těžebních limitů. Rozvoj těžby by slibovaná pracovní místa sotva zajistil, přitom krajinu by dále huntoval a zásoby energetických zdrojů předčasně snižoval. Je jen nutné zajistit, aby tento stop stav platil nejen pro Ústecko, ale i pro severomoravské Beskydy.
Rozporuplný je též koaliční přístup k dopravě. Uvažuje zároveň o rozvoji železnice, ale i dálnic a rychlostních silnic, a také o pokroku ve splavnění řeky Labe.
Jistým rizikem může být i vztah nové vlády k procesům EIA, tedy k posuzování vlivů na životní prostředí. To se stává častým námětem střetů mezi odborníky, státními úředníky a politiky. Z podobného soudku pak je přístup veřejnosti k informacím o životním prostředí. Koaliční smlouva hovoří o ochraně práv „místních obyvatel“ s naléhavostí, která předvídá omezení přístupu jednak k informacím, jednak do rozhodovacích procesů širší veřejnosti, zejména enviromentálních spolků.
Zmiňme ještě dva sympatické body zelené pasáže koaliční smlouvy. První se týká nového zákonu o odpadech, který Česká republika potřebuje jako sůl. Druhý hovoří o novém zákonu o ochraně ovzduší. Postoj nové vlády ke klimatickým změnám a návazným mezinárodním jednáním se nejspíš ještě bude dotvářet. Za prioritu však středopravá koalice má boj se znečištěním ovzduší drobnými prachovými částicemi.
Jde rovněž o osobní prioritu Pavla Drobila. Vedl kandidátní listinu ODS na severní Moravě, kde je tento problém nejnepříjemnější. Komunální i krajská politická reprezentace má za sebou spoustu rozhovorů, ale i konfliktů s ministerstvem životního prostředí a od ministra Drobila se očekává, že situaci nejen zklidní, ale i vyřeší.
Nastupující šéf resortu hovoří o tom, že chce ministerstvo „odideologizovat“. Chce být věcný a úkoly řešit s nadhledem a v souvislostech. To jistě brzy prověří jeho první jednání s enviromentálními sdruženími. Poněvadž je Drobil profesí právník, mohl by přinejmenším porozumět právní argumentaci zelených aktivistů. Styčná témata by mohl najít i se sociálně demokratickým stínovým ministrem Petrem Petržílkem, který má stejné vzdělání a právem životního prostředí se dlouhodobě zabývá.
Přesto onen nečekaný tah, kdy muž připravující se na ministerstvo průmyslu skončí na opačném pólu, Nečasovu vládu i samotného Pavla Drobila hendikepuje - a zároveň zavazuje, aby resort životního prostředí byl spravován zodpovědně a s vážností, jakou si zaslouží.
Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6
