Strana zelených, přes mnoho vlastních vnitřních sporů, bude mít i v příštích volbách zajištěnou podporu mladé generace ohlupovanou již několik let fundamentalistickou výchovou nemající se skutečnou ekologií nic společného. Ve zvýšené míře jí bude napomáhat vyhandlované ministerstvo školství, jako chytře vymyšlený stroj výroby voličských hlasů zelených. Uvedu ze současnosti dva příklady negativních důsledků politiky zelených.

Po ukončení volby prezidenta republiky rozvíjejí některá media úvahy, zda je možný odchod zelených z vlády. Přestože by došlo k odstranění mnoha palčivých problémů, je bohužel tato možnost velmi malá. Pokud se týká energetiky, nadále by byla neudržitelná část stávajícího vládního prohlášení, které uvádí zakonzervování ve své podstatě již neexistujících a pouze politicky držených limitů těžby hnědého uhlí. Jejich platnost skončila podle přiložené důvodové zprávy, rovněž odsouhlasené vládou, již v roce 2004. Dále pak je zřejmě hazardní politická hra s blokací výstavby nových jaderných reaktorů. Nutná výstavba novách zdrojů v ČR bude možná pouze v případě skončení této blokády. Premiér Topolánek je fundovaným energetickým odborníkem, což není obecně známo, a nezbytnost koncepčního pohledu na energetické potřeby státu si uvědomuje. Politické lavírování s udržením křehké koalice má však opět, jako v řadě předchozích vlád, přednost před řešením aktuálních stavů. Rovněž odpovědný ministr průmyslu a obchodu ví, kolik bije, avšak jedná podle přísloví bližší košile než kabát. Za svého mnohaletého působení na ministerstvu průmyslu jsem byl svědkem, že při jednáních vlády docházelo k prosazení mnoha ekologických zákonů výhradně politickou silou, přestože v připomínkovém řízení vyslovily resorty svůj nesouhlas. Stěžejním argumentem byl vždy přednostní zájem udržení vlády a uhlazování vztahů s koaliční politickou stranou zastupovanou ve vládě ministrem životního prostředí.

Při vstupu zelených do vlády se situace násobně zhoršila. Následně, po prvé neúspěšné volbě prezidenta republiky, přinesla všechna media zprávu o rozkolu vládní koalice v parlamentu při schvalování zákona o předcházení ekologické újmě. Nikoho z komentátorů však nezajímala věcná stránka problémového zákona. Podle vágní směrnice Evropské unie se skoro dva roky tento zákon projednával a vyvolával mnoho věcných nesouhlasů a rozpaků. Nakonec byl, po druhém opakovaném hlasování a důrazné domluvě rebelujícím poslancům, rovněž politickou silou přehlasován a prosazen. Zákon je založen na správné myšlence o povinnosti všech průmyslových podniků a provozovatelů provádět preventivní opatření k předcházení ekologické újmy. Čertovým kopýtkem je legislativně velice nekonkrétní a složitý výklad pojmu, co je vlastně ekologická újma. Zcela určitě bude svádět k řadě různých právních výkladů a tím i zneužití zákona. Závažné je ustanovení, že každý provozovatel je povinen zabezpečit své finanční zajištění k náhradě nákladů vzniklých při způsobení ekologické újmy. Počítá se s tím, že dojde k povinnému uzavírání pojistných smluv. Nepůjde zřejmě o dobrovolný krok, ale o zákonem vynucenou formu vysokého povinného pojištění přinášejícího značné zisky pojišťovnám. Je naprosto jisté, že vzniklé náklady společně s mnoha jinými budou započítány do cen všech výrobků. Zákon vyvolává mnoho dalších věcných a nedořešených otázek. Naše horlivé uplatňování směrnic Evropské unie, na rozdíl od přístupu jiných členských států, snižuje například zcela zbytečně i konkurenční schopnost našich podniků.

V každém případě ve chvatu a z donucení přijatý zákon je další nepromyšlenou perličkou v naší nesmírně složité a komplikované ekologické legislativě, umožňující fundamentalistickým organizacím vymáhání výpalného.