Vážení přátelé,

odbory na zítřek vyhlásily stávku. Nelíbí se jim ozdravný balíček, návrh důchodové reformy a také kroky vlády ve školství. Myslím, že je dobré při této příležitosti připomenout pár důležitých věcí.

Jedním ze základních slibů naší vlády a všech politických stran, jež ji tvoří, bylo dát dohromady veřejné finance. Tedy zejména zvrátit nebezpečný trend neustále se prohlubujících dluhů, který nastartovala předchozí vláda Andreje Babiše. Proto jsme hned po nástupu do vlády počátkem loňského roku seškrtali 80 miliard zbytečných výdajů a tím začali plnit naše předvolební sliby. Konsolidační balíček, jenž jsme představili letos na jaře, je dalším důležitým krokem. Mezitím jsme museli zvládnout obrovské výdaje spojené se zastropováním energií pro domácnosti i firmy a se zajištěním dostatku zemního plynu a ropy. Přesto jsme ozdravný balíček včas připravili. Výsledná podoba, jež byla schválena parlamentem, znamená, že státní rozpočet ušetří v příštím roce bezmála 100 miliard korun a deficit poklesne pod 3 procenta HDP. Česká republika tedy začne opět plnit Maastrichtská kritéria, která znamenají zdravé státní finance.

Potřebných úspor dosahujeme kombinací snižování výdajů státu a změn ve struktuře daní. Co je důležité: snažíme se, aby celková míra zdanění zůstala pro občany stejná jako v době našeho vstupu do vlády. A aby opatření nedopadla na žádnou sociálně ohroženou skupinu. Jedni nás kritizují, že jsme zbytečně mírní, druzí, že jsme asociální. Ani jedni nemají pravdu. Změny v rozpočtu, které znamenají úspory, jsou v každém státě nepopulární a vždy jsou důvodem ke kritice. S tím je potřeba počítat. My jsme přesvědčeni, že další měsíce ukáží, že tento konsolidační balíček je nastavený dobře a sociálně citlivě. A že funguje ve prospěch zdravých veřejných financí i dobré budoucnosti našeho státu a jeho občanů. Zároveň jdeme příkladem a výrazně šetříme na samotném fungování státu. Opět snižujeme počet státních úředníků, meziročně o dalších 2 600 lidí, dostáváme se tak na úroveň před rok 2015. Klesají provozní výdaje rezortů a také celkové výdaje na mzdy státních zaměstnanců.

Neméně důležitý je návrh důchodové reformy. Posledních deset let se o ní jen mluvilo. Žádná z předchozích vlád, která ji měla ve svém vládním prohlášení, ji nikdy neměla odvahu napsat a prosadit. My jsme tu odvahu měli. Plníme tak náš další zásadní slib. A plníme ho tak, že zajišťujeme udržitelnost celého systému a garantujeme tak mladším generacím důstojné důchody. Návrh, který jsme připravili, je transparentní a sociálně citlivý. Navíc už na jaře jsme slíbili, že budeme pamatovat i na potřeby náročných profesí.

Vyhlášené stávce a dalším akcím ze strany odborů je tedy těžké rozumět. Proti čemu odbory protestují? Proti tomu, že řešíme zadlužování státu? Proti tomu, že jsme připravili maximálně citlivý návrh důchodové reformy? Opravdu chtějí zadlužený stát, jenž za pár let nebude už mít ani na splácení svých dluhů ani na výplatu důchodů? Příští rok nás jen obsluha státního dluhu bude stát bezmála 100 mld. korun, a poroste dál. To jsou obrovské peníze, které bychom mohli použít na stavbu škol, silnic nebo na cokoli dalšího. Nemůžeme a pokud bychom něco neudělali a zadlužení dál rostlo, dostali bychom se do neřešitelné situace. Na dluh se žít nedá. Každý ze své rodiny ví, že je potřeba hospodařit odpovědně, a že přílišné výdaje je potřeba omezit. Stát se nemůže chovat jinak.

Odbory jako by to neviděly nebo spíše nechtěly vidět. Ozdravný balíček i důchodovou reformu jsme představili už na jaře. Nyní je konec roku a ozdravný balíček je fakticky schválený a důchodová reforma má finální podobu. Proč odboroví předáci svolávají protest až nyní, minutu po dvanácté? Nabízí se jednoduchá odpověď. Odborovým vůdcům nejde ani o úspory ani o důchody, ale o vlastní politické ambice. Nedávná neúspěšná kandidatura na prezidentský úřad a společné mítinky se zástupci opozice, včetně hnutí ANO a komunistů, ledacos napovídají.

Aby to bylo zcela jasně řečeno: vláda stojí o dialog se sociálními partnery včetně odborů a taky ho vytrvale vede. Nasloucháme argumentům, řadu rozumných požadavků jsme přijali a uskutečnili. Jednáme prakticky neustále. Ale jednání není slabost, jak si to zřejmě odborářští lídři špatně vykládají. Politizaci problému, kritice za každou cenu a zbytečně vyvolávanému nátlaku ustupovat nebudeme. Ani zítra, ani v dalších měsících či letech. Bylo by to neodpovědné vůči dobré budoucnosti naší země a porušili bychom tím slib, na základě, kterého jsme získali ve volbách důvěru.

Na závěr mi dovolte ještě několik poznámek ke školství. Ohlášená stávka na části českých škol mne osobně velice mrzí. Ale ani tady není kam ustupovat. Naopak, pokud budeme chtít, aby naše školství bylo moderní a bylo základním stavebním kamenem naší prosperity, pak se nevyhneme rozumným změnám. Hlavní problém není v penězích. Česká republika dlouhodobě vydává na školství podobnou částku ve vztahu k HDP jako jiné vyspělé země. Přesto převládá názor, že naše školství v mnohém zaostává a není schopno udržet krok s moderními trendy.

České školství prostě čeká série nezbytných změn. Ne radikálních reforem, ale správných kroků, které zlepší jeho nedostatky. A s těmi nejdůležitějšími jsme začali. Předně jsme garantovali učitelům jistotu jejich platů ve formě 130 procent průměrné mzdy. Potřebuje, aby se učitelské povolání stalo atraktivním pro ty nejtalentovanější mladé lidi. Pustili jsme se do reformy učebních plánů, aby naše děti lépe věcem rozuměly, uměly argumentovat, používat své znalosti a dovednosti, pracovat s informacemi. Měníme systém přijímacího řízení na střední školy, aby byl transparentní a poskytl větší komfort dětem i jejich rodičům. To, že je školství prioritou této vlády, tak jak to slíbila ve svém programovém prohlášení, dokazují i čísla. Do rozpočtu školství přidáváme dalších 8 miliard korun. Školství tak dostane o 30 miliard více, než mělo za vlády Andreje Babiše.

Rozumím tomu, že změny vždy přinášejí nějakou míru nejistoty a ta vyvolává různé fámy a obavy. Některé bohužel kolují mezi učiteli i rodiči a je třeba je vyvrátit. Předně nehrozí masové rušení rozdělení tříd například při výuce jazyků. Navrhovaná změna tzv. PHmaxu se podle dat MŠMT na základních školách dotkne pouze 600 úvazků z celkového počtu 70 tisíc. Ale ani ty nebudou rušeny, budou převedeny ve prospěch škol, které PHmax zatím v plné míře nevyužívaly. Nehrozí tedy žádné zhoršení kvality výuky, kterým někteří straší. Rovněž se v příštím roce nebude měnit financování asistentů pedagoga. Připravovaný materiál byl ministrem školství Mikulášem Bekem po jeho nástupu do funkce zastaven. Není pravda ani to, že se budou významně redukovat nepedagogická místa. Rušena budou především ta, jež nejsou dlouhodobě obsazena.

Vážení přátelé, děkuji za váš čas, který jste věnovali těmto řádkům a přeji vám úspěšný pracovní týden. Já osobně ho začnu v pondělí dopoledne mezi lidmi na Vysočině. Setkám se tam mimo jiné i s učiteli a žáky jedné střední školy. Přes všechny nesnáze pokračuji se svými kolegy v plnění toho, co jsme slíbili ve volbách a co je náplní programového prohlášení vlády. :-)

Plné znění jeho prohlášení z Twitteru