Vzpomínám hned na to, hned na ono, takže lze číst na přeskáčku anebo nečíst vůbec. Narodil jsem se v roce 1945, takže ona padesátá léta jsem prožil ve věku od pěti do patnácti let. To je zajímavý časový úsek, na začátku je pískoviště a na konci už mladý muž myslí na holky. Taky duch té doby byl rozdílný - na začátku a na konci. Nehodlám ho analyzovat, přinejmenším v tomto seriálu. Jsou to skutečně jen střípky, jakýsi kaleidoskop a rád bych, aby budily spíš úsměv než nostalgii.

Jaká jezdila auta

Kde začít? Nevzpomenu si na první setkání s autem. Na to si nevzpomene asi nikdo. Začnu tedy benzínovou pumpou.

Ve Slapech nad Vltavou, kde jsme tehdy bydleli, stála benzínová pumpa. Tak krásná, že bych ji dnes chtěl mít tady v pokoji jako sochu. Kousek od dodnes existujícího hostince U Neužilů měl drogerii pan Domes, po roce 1948 ho znárodnili, ale ještě nějakou dobu mu dovolili obchod provozovat. Prodával všechno možné, včetně vánočních ozdob - v kolekci vánočních ozdob mám dodnes ozdobu tehdy u pana Domese zakoupenou: byla to foukaná koule ve formě balónu, tedy "luftbalónu", s gondolou, zlatými pružinkami místo provazů, a mezi pružinkami byla figurka andělíčka - vzduchoplavce.

Tento pan Domes prodával i benzín. U drogérie stál veliký barel a do něho byla zastrčená ruční pumpa, pan Domes pumpoval klikou a benzín ze sudu porýštil hadicí do nádrže. Punmpa měla nahoře bílou kouli a ve střední části byly skleněné válce, takže benzín byl vidět.

Byly tehdy dva druhy benzínu, červený a bílý. Nevzpomenu, který byl který, ale jeden byl určen pro soukromníky a byl podstatně dražší než ten druhý, pro socialistický sektor. Policajti kontrolovali, jakou barvu benzínu má kdo v nádrži, a běda smělci, který jezdil coby soukromník na socialistický benzín. Dělaly se s tím fígle, jako byly dvojité nádrže. Taky se říkalo, že motockyly Harley Davidson mají dvě nádrže a blbí policajti to nevědí.

O čemž pochybuju. Policajti jsou sice obecně vzato blbí, ale na buzeraci je policajt chytrej jako četník.

Vzácností už byla auta na plynovou bombu - měla díry v karosérii a koukaly jim čepičky z těch bomb ven. Musely být dvě, jedna bomba coby rezerva, protože se nedalo kontrolovat, jak je bomba plná a snadno mohlo dojít k tomu, že auto zůstalo stát, protože mu došel plyn.

Největší znamenitostí ovšem byla auta na dřevoplyn. Ve Slapech jezdil náklaďák na tento exotický pohon. Vepředu před motorem měl kotel a dávaly se do toho dřevěné kostky a ta věc strašně smrděla a tekl z ní dehet.

Auto bylo tenkrát vzácnost. Když jsme si hráli někde poblíž silnice a jelo auto, slyšeli jsme už z dálky hukot motoru. Nechali jsme hry a běželi se dívat, jak auto jede. Neuměli jsme rozeznat značku. Auta jsme rozeznávali podle toho, kolik okének má na jedné straně. Dvě okna, to bylo méněcenné auto, ale šest oken, to bylo něco!

Tři králové

Uvědomuji si, že bych měl zavzpomínat na Vánoce, jak si je pamatuju z dětství, ale momentálně jsou aktuální Tři králové.

Koledníky maskované jako Tři králové jsem už dlouho neviděl, ani nepamatuju, kdy naposled. Jistě jsem je viděl i v Praze, ale tam je vzpomínka bledá. A častěji se vyskytovali skutečně jen na vesnici - bydleli jsme do roku 1954 ve Slapech nad Vltavou. Zpívali "my tři krá-álové jdeme k vám, štěstí zdraví vinšuje-em vám". Což je cimrmanovský absolutní rým. Zatímco Mikuláš s andělem a čertem byla trojice výpravná - Mikuláš míval ornát, čert kožich a anděl roucho, tato tradice se udržela, Tři králové svoje mustrování odbývali. Jejich koruny byly zhotoveny z pytlíků na mouku. To je obal dnes, myslím, neznámý, protože mouka se prodává balená. Tehdy se ale prodávala sypaná, v krámech ji měli ve velkých jutových pytlích a sypali ji hospodyním do pytlíků lopatičkou. Pytlíky měly na konci drobounkou zubatinu - nevím, proč nemohly nebo snad nesměly být zastřižené na rovno.

Pytlík se pak nasadil na hlavu, na něj se namaloval kříž a tím vznikla koruna pro jednoho ze tří králů.

Na futrech vchodových dveří se pak psalo K + M + B a datum, dejme tomu 1951. Snad jako výstraha dalším koledníkům, že jedni už tam byli, to nevím. Moc jsem si přál se taky stát králem - koledníkem. V pozdějším věku jsem byl Mikulášem, byl jsem čertem, andělem nikdy - a králem taky ne. Ani tím posledním vzadu, černým. Nemohu stihnout všechno.