PSÍ PŘÍHODY: Se psy ve výtahu
Vpodvečer jsme se vypravil na sídliště Modřany (je to pro mě nejbližší Praha) do půjčovny stroje na čištění koberců. Majitel půjčovny čisticích strojů už mě čekal před domem - s velikým německým ovčákem - a vzal mě dovnitř do domu. Výtahem jsme jeli do sedmého patra. Mám pro ovčouny slabost, vzpomínka na Gordona mě nikdy neopustí a konec konců, ovčoun, byť na zeleno přebarvený, je v logu našeho listu. Dojeli jsme v pořádku, převzal jsem stroj, absolvoval instruktáž a nastoupil cestu nazpět.
Pan půjčovník - že pojede s námi.
To už začalo být napínavé, protože předtím, když jsme jeli nahoru, bylo to v sestavě dvou osob a jednoho psa. Nyní jsme byli v sestavě dvou osob a stroje na čištění koberců, což je sud, taška s víkem a flaškami, hadice, hubice malá a hubice velká. Načež se ukázalo, že psi jsou také dva, jeden, jak řečeno, ovčoun, druhý voříšek, přičemž ovčoun na voříška doráží a voříšek, protože je to sedmiletý pán, to nelibě nese a musí být držen v náručí.
Byla to opravdu hustá cesta dolů - rozhodně to neberte, že si stěžuju, já mám psy rád a mám pro ně pochopení - i pro velkého ovčouna chtivého prohnat voříška, i pro voříška, toužícího po klidu - a ani mi moc nevadí, když se drama odehrává mezi mýma nohama, v podpaží, na zádech a na břiše.
Ovšem, ten úžas, který se zračil v Bartově ušlechtilé tváři. Zvětřil mě, čichově oskenoval a zjistil, že jsem popsanej od hlavy k patě!
Kde jsi byl, pane, a co jsi propsíhoboha dělal?
Jel jsem ve výtahu, Barte, ale některé věci se těžko vysvětlují.
A Iris? Ta se otočila zády. S některými věcmi nechce mít vůbec nic společného, neboť je dáma.
