Sedíme v obývacím pokoji a pijeme kávu. Nora leží na svém křesílku. Gari velmi pomalu odchází do kuchyně. Za chvilku se ozve rána. Ne moc velká, je to jen takový divný zvuk. Zvedám se, abych se šel podívat, a to už Gari vychází z kuchyně, pomalým, dá se říci loudavým krokem a nezúčastněně se dívá prosklenými dveřmi do zahrady.

Nad hlavou jí světélkuje svatozář.

Přicházím do kuchyně. Vše na svém místě. Nic není poraženo, nic nespadlo.
Něco ano. Balíček eidamu leží na zemi a čeká, až se Gari vrátí, zase tím pomalým, až loudavým krokem, který nebudí žádné podezření.

Šampon pro psy

Vracejí se ty potvory z procházky někdy tak zprasené, že pouhá voda nestačí a je třeba nasadit mycí prostředky. Onehdy, ouha, koukám, že flaška prázdná. Včera mě osud zavál do Prahy a navštívil jsem tedy petcentrum. Slečny petcentrové jsem se zeptal, jestli mají šampon na psy. Moje otázka ji trochu zaskočila. To je přece jasné, že mají šampon na psy. jsou přece petcentrum.

“Na jaké psy?“ zeptala se.
“Strašně zprasené.“
Měla se mnou trpělivost. Ukázalo se, že jsou jiné šampony na psy chlupaté hodně a chlupaté málo, s kůží té a oné senzitivity a také záleží na barvě srsti, některé šampony barvu zvýrazňují a jiné ji činí decentnější.
Koupil jsem šampon na psy krátkosrsté, barvy neutrální a k pokožce šetrné.

Jistě to už brzy vyzkouším v praxi. A jestli to nebude fungovat, obstarám jádrové mýdlo s jelenem. Mimochodem, existuje ještě jádrové mýdlo s jelenem?

Podger na cestách

Ve zkušenějších pravidelných čtenářích Hyeny už asi budí výpadky podezření, že se zase někde poflakuji. Ano, od čtvrtka do úterka jsem byl s Ljubou v Provence a předevčírem jsem se vrátil – ona je tam s našimi kamarády nadále a můžete ji sledovat na Facebooku . Podger? Jak jinak!

Cestu jsem aranžoval tak, že pojedeme na letiště autem, to nechám v Go parkingu, odletíme do Marseille, tam najmu auto atd. a po návratu se odvezu svým autem domů. První maličký podgerismus nastal už ve čtvrtek, protože jsem přehlédl potvrzovací mail v Go parkingu. Lepšího Podgera jsem ale dělal po návratu. Už v letadle, ještě ve vzduchu, jsem si řekl: kdepak asi mám klíče od toho auta? No ovšem, v kufru, nikoli v příruční tašce, natož v kapse! Takže u pásu na kufry jsem pěkně rozkládal na sedadle pytlíky se špinavým prádlem a sáčky se sejry a flašky a podobné věci, co lidi tak vozí z Francie. Klíče jsem našel. No ale kdepak je asi ten papírek od parkingu, na kterém je napsáno, v kterém sektoru a v které řadě moje auto spinká? No přece v tom autě, pod přístrojovou deskou, aby se neztratil, však víte, jak se papírky rády ztrácejí!

Kolik že v Go parkingu parkuje aut?

No, řekl bych, tak dva tisíce...
Píšu ale z domova, nikoli na notebooku v parkingu, po prohlídce první tisícovky.
Věřte nevěřte, já si ten sektor a řadu pamatoval, ale o tom psát nebudu, ruší to obraz pološíleného Podgera pobíhajícího s vytřeštěným zrakem po parkovišti.