Svátky v cizí zemi
Na Nový rok jsem navštívil rodinu a Barta na Mrázovce - Dominika už má dva zuby, dokáže pět vteřin sedět, dosáhne si na nohu a listuje v nafukovací knize. Takže je zřejmě geniální, kromě toho, že je nejkrásnější holčička na světě. No a Bart ji hlídá a když se nikdo nedívá, oddaně ji olízne.

Ljuba byla zatím doma a vařila čočku. Od úspěchu ji dělila jediná překážka - neměli jsme cibuli, příběh poslední cibule jsem líčil o svátcích. Napadlo mě, že bych se mohl zastavit v čínském zelinářství v Břežanech.
"Nejsou to křesťani," povzbuzovala mě telefonicky Ljuba. "Ti by mohli pracovat."
Pracovali. Pořád pracují. Je to sympatická milá rodina, pracují pořád. I na Nový rok a asi ne jenom proto, že patří k jiné kulturní tradici. Cibuli měli, kusově i pytel s dvaceti kily.

Vzal jsem tři kousky a šel ke kase zaplatit. Na regále stál televizor. Koukám, na co se dívají, a ona to byla čínská televize. Napadlo mě, že tady mají Číňané nějaký kanál na kabelovce nebo že to chytají ze satelitu. Tak jsem se zeptal, jestli je to televize, nebo co?
"Ne televize, pane," řekl Číňan a ukázal mi pakl devedéček...
Pro případ smutku v cizí zemi a Nový rok se ke smutku dobře hodí.

Vzpomínky na Vánoce
Jsme až po uši ve všedním běhu dnů a čerta záleží na tom, zda je rok nový nebo starý. Ale na Vánoce vzpomínat můžeme. Zvláště pak na historky úsměvné - jako když jsme byli na návštěvě a paní domu si stěžovala, že se jí letos cukroví nepodařilo.
Tak vznikla ta hra.
"To je skutečně odporný vanilkový rohlíček, můžu si vzít ještě jeden?"
"Vem si," říká druhý účastník hry. "Ale ochutnej ještě tenhle odpuzující perníček a nezapomeň na ten nechutný úl s mimořádně hnusným vanilkovým nadíváním!"
A tak dál. Cukroví bylo skvělé a s hrou na "hnusný cukroví" bylo ještě lepší.
Nám se doma cukroví podařilo a to byla částečně chyba. Což chápe každý, kdo kdy ujídal spálené vanilkové rohlíčky. Letos jsem neměl šanci.

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena