Šikovná holka a šéf KGB
Je nutno Garinku pochválit. Tedy, je to pochvala trochu jako v tom vtipu, jak chválili humanistu šéfa KGB za to, že potkal holčičku a řekl jí „zdravstvuj, děvuška‟ - mohl ji nechat zastřelit. Takže jak je to s tou zásluhou.

Musel bych začít od špaget. Vařila si je Ljuba, vařila a uvařila. Pak vytáhla ze šuplíku talíř a ukrojila dva plátky másla, aby se pod špagetami rozpustilo a vytvořilo to, čemu se říká milieu. Pak se někam otočila, nebo co a talíř byl prázdný a Garina šla kolem a tvářila se nenápadně.

No jo, ale talíř nerozbila! To si zaslouží pochvaly, jako ten šéf KGB.

Jak mě Nora chtěla oblafnout
Dnes ráno se někdo vydal po naší obvyklé trase na koni. Předjarní vyjížďka, proč ne. Ke koni ale taky patří koblížky. Gari si jich nevšímá, přenechává to své kamarádce. Nora se o ně zajímá náruživě.

Možná za to jednou přijdu do psího pekla, ale čert to vem, prostě nechci, aby Nora žrala… Zkrátka, nešetřím povely „fuj‟ a ženu Noru od koblížků pryč.

Podařilo se mi projít s nimi tu část trasy, kterou si označkoval kůň. Pak jsme se vraceli. No a ta potvora, která obvykle běží pár metrů přede mnou, se jakoby nenápadně zdržela, najednou šla za mnou, vzdálenost se prodlužovala a když jsem se ohlédl, seděla zády k hromadě koblížků, tvářila se, že hledí zadumaně na obzor kde svěží větřík prohání mráčky nad snivým obzorem… a čeká, až udělám pár dalších osudných kroků.

Já ti dám, koblížky. Marš přede mne, a mazej!

Že by ponorka?
Tak si to myslí Ljuba, vyprávěl jsem jí, že dopoledne za mnou přišla do pracovny Gari. Nora zůstala dole v obýváku. Aby jí nebylo smutno, šel jsem za ní a vynesl ji nahoru. Ale nelehla si na volný pelíšek v pracovně, šla do Ljubiny pracovny.

Zabral jsem se do psaní, pak se ohlídnu a vidím – za mnou na kanapi Nora, ale Gari není na pelechu, je u Ljuby v pracovně. Prostě, nejsou spolu.

Že by ponorková nevraživost?

To je ale situace
Vpodvečer odcházela Ljuba do práce a to jsou pejskové smutní a zaslouží si dobrotu. Ledva za ní zapadly dveře, vytáhnu ze skříně dobrotu a svolávám je. Nora je na pelechu v přízemí, Gari v patře. Nora přiběhne, Gari nikde. Hodil jsem tedy do misek pár granulí. Tenhle hlas gongu funguje spolehlivě – probudí Garinu i z nejhlubšího spánku. Jenže to nezafungovalo.

To už mě pojal neklid a šel jsem se tedy podívat nahoru, co se děje. No ano… při odchodu zavřela Ljuba Garinu v ložnici a ona tam seděla, zoufalá, a představovala si, jak jí Nora vyžírá z misky granule.

Což byl vize značně reálná. Bylo nutno distribuovat další granule a pak už vše proběhlo, žal z odchodu Ljuby překonán, granule sežrány, pelíšky obsazeny.

Jak jsme koukali na inauguraci
Po obědě jsem spěchal s pejsky na procházku, abych ve dvě stihl inauguraci prezidenta Pavla. Dopadlo to dobře, udělali jsme okruh a teď už šlo jenom o zasedací pořádek. Ideálně jsem si to představoval takto: kanape, já uprostřed, Nora vlevo, Gari vpravo. První pokus: Já a Nora na kanapi, Gari otravuje. Druhý pokus: Já a Gari na kanapi a Nora otravuje. Realizace: Nora a Gari na kanapi a já sedím na židli a koukám na inauguraci.