28.5.2022 | Svátek má Vilém


BEST OF HYENA: Povýletová radost

25.10.2021

Byl jsem od úterka pryč – na vejletě s kamarády. Na procházky s pejsky chodila Ljuba. Ve čtvrtek byla dvakrát, nachodila s nimi devět kilometrů. Přijel jsem a v podvečer s nimi šel na skoro nejdelší z mých pravidelných okruhů - pět kilometrů. Takže Gari s Norou měly dohromady čtrnáct lidských krát koeficient psího pobíhání, těžko odhadovat, minimálně je to dvakrát. No, osmadvacet kiláků, potěš pánbu.

Vrátil jsem se domů a do nich jako kdyby čert vjel, vytáhly plyšáky, bojovaly o ně, skákaly všude, praly se, dokonce Gari (skoro) Noru kousla a pak jí dávala pusinky (olizovala jí hlavu), aby se jí omluvila.

“Mají radost,“ pravila Ljuba, „že jsme tady zase spolu jako jedna stabilní klidná domácnost.“

Tak co?

V neděli měla Ljuba noční natáčení, byl jsem s pejsky sám. Měl jsem docela dost práce, takže jsem Noře nabídl, že ji odnesu nahoru, aby se mnou mohla být v pracovně. Nezájem. Šel jsem tedy pracovat a přišla za mnou Gari. Po práci mi bylo Nory líto a sešel jsem za ní dolů. Gari přišla za mnou. Nakonec jsem přece jen Noru odnesl nahoru, Gari šla na svůj pelech v ložnici. Noře jsem pomohl na kanape. Zůstala na něm dvě minuty, načež slezla a šla za Garinou na svůj pelech v ložnici.

Jestlipak ona proti mně něco nemá?

Čůrat neznamená řvát

Vám je to jasné, mně je to jasné. Noře to jasné není. Když večer zavelím vyčůrat a spát, začne štěkat na celý barák. Jak jí vysvětlit, že ty činnosti nejsou v souladu? Kárám ji a nabádám ke klidu. Už deset let. Marně.

Jednu výhodu to má. Nora leží na pelechu v přízemí, kdežto Gari se odebírá na lože nejpozději v osm. Na lože v patře, v ložnici. Když ale zavelím vyčůrat a spát, Gari nahoře v patře slyší Noru řvát dole v přízemí a běží se také vyčůrat.

Je to složitý proces. Jako každý proces, když o něm začnete přemýšlet.

Zase ukořistily chleba

To je na kraji vsi, hodně za humny, shluk domků a slepá ulička a na jejím konci dvoje vrátka naproti sobě a ta bývají otevřená a ty moje bestie vběhnou do jedněch nebo do druhých a vždycky tam najdou kus chleba. U nás doma máme chleba v chlebníku, někdo ho skladuje na zápraží, není to objekt mého zkoumání.

Co mě ale zaráží, je to, že když ukořistí jeden krajíc chleba, neporvou se o něj. Dnes byla vítěz Nora. To si dovedete představit, že je vždycky ženu pryč svižným krokem, takže Nora první, Gari o půl délky za ní a dávala pozor, jestli jí ten chleba neupadne.
Neupadl. Tak snad až příště.

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena