Očkování na ulici
Pejska je třeba jednou za rok očkovat. To je zákon lidský, takřka přírodní, ovšem kdyby se Iris stala diktátorem, zákon o povinném očkování proti vzteklině by padl v první vlně reforem (kam by patřil i zákaz nošení košíků na tlamě a povinný odvod každého desátého dílu z lidského žrádla). Návštěvu u veterináře Iris nenávidí. Kdyby se jen vzpouzela, to dělá každý pes! Bojí se tak strašně, že z ní lítají chlupy, jak se klepe.
Proto jsem měl radost, když jsem na vývěsce u nás před samoobsluhou objevil nabídku, že veterinář přijede pejska očkovat domů. Takže operace se odbyla včera vpodvečer. Vrátil jsem se právě s Iriskou z procházky. Byla to dlouhá procházka, měl jsem za sebou perný den a potřeboval jsem vyvětrat hlavu. Ale i kdyby to byl osmihodinový pochod, Iris po návratu vyžaduje přídavek: házení míčku. No a do toho házení míčku přijel pan doktor se svou injekcí.

I pro mne to byl první zážitek toho druhu s překvapujícími momenty, jako když se mě pan doktor ptal, jestli se nebojím chytit Irdu za obojek a držet jí hlavu. Po pětadvaceti letech soužití nejdřív s Gordonem a pak s rotvajlerem Bartem mi přišel ten dotaz značně absurdní. Píchnutí se odbylo za pár vteřinek a mohli jsme pokračovat v házení míčku.
S jedinou závažnější přestávkou.
Vítr nám odnesl účet a museli jsme ho honit po ulici.

Tak je to tedy!
Onehdy jsem se tady pozastavil nad nesmyslným nařízením Vinohradské nemocnice, podle něhož smíte vyjet z jejího rozsáhlého areálu jen tou vrátnicí, kterou jste do něho vjeli. Nicméně jsem předpokládal, že podle Neffova zákona každá pitomost má minimálně jeden rozumný důvod.
A zde je:
Lidi si zkracovali cestu z Vršovic nahoru na Vinohrady a místo aby se posouvali ve štrůdlu po ucpaných křižovatkách, švihli to špitálem! Nabízí se prokletí, aby se jim pánbu za tohle rouhání po právu odměnil, ale ne, přeju jim jen to, aby se zastyděli nad touhle nechutností.
Pochybnosti přece zůstávají.
Když vjíždíte do špitálu, napíšou vám na papírek čas příjezdu. Je fakt, že určité procento aut přiváží pacienty a hned odjíždí, bude jich ale omezené množství. Pacient typicky přijede, zaparkuje a po ošetření odjíždí. Však taky prvních 30 minut je tu zdarma, pak se platí. Což byl můj případ, odjížděl jsem po více než hodině. Takže je jasné, že asi nejsem filuta, který si zkrátil cestu a hodinu čumákoval po špitále, aby vyzrál na zácpu v Ruské! Bylo by tedy logické, kdyby jinou vrátnicí mohli projet aspoň platící řidiči.
Jenže to předpokládá aspoň minimální inteligenci vrátných.
Což je předpoklad, který vedení nemocnice zřejmě nechce riskovat. Kteréžto nechtění je snadno pochopitelné.

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena