19.3.2024 | Svátek má Josef


BEST OF HYENA: Jak to prasklo

22.1.2021

Večer jsem šel do tříděného s pytlem plastu, jen tak nalehko, na nohou kroxy. U popelnic se už lopotil s odpadem nějaký pán a kolem něho pobíhal pejsek s červeným svítícím obojkem. Přišel jsem blíž a koukám, ja to francouzský buldoček. Uviděl mě a radostně ke mně běžel. Na radostné útoky jsem zvyklý a nevadí mi, ani když mě poskáče cizí pejsek. Natož, takový mrňous.

Pán si všiml, že jsem přišel, otočil se a povídá:
“Pozor, ať vás nepočůrá.“
“Cože?“
“Už vás počůral. To on dělá vždycky,“ pravil ten muž odevzdaně.

Šel jsem domů a přemýšlel jsem, zda se mám pochlubit. Pak jsem si řekl, že nemusím referovat o všem.

Později jsem vyrážel s našimi pejsky na večerní procházku, takovou tu se svítícími obojky. Velmi se zajímali o mé – už oschlé – kroxy. Takže to stejně prasklo, aspoň částečně. Naštěstí to nejsou žalobnice.

Bílé svinstvo

Vybavíte si Ladovskou zimu od Jarka Nohavici? Zpívá v ní o bílém svinstvu… Toho je teď všude plno a chválabohu za něj! Pochvalovala si Ljuba, že už týden nemusela pejskům měnit deky, a já si pochvaluju, že je nemusím po procházce honit do sprchy. Nezdá se, že by jim zima ve smyslu chladu nějak vadila, a Gari, ta si sněhu užívá. Po zasněžené pláni uhání jak splašený oř a já na ni utěšeně hledím a opakuju si: žádné bahno… nemusím tě mejt… žádné bahno…

Jo, jo… Budu vzpomínat!

Dvoje dveře

Nora je nějak neklidná. Že by chtěla jít ven? Vstanu a jdu jí otevřít dveře na zahradu. Nora vystrčí čumák. Na konci má teploměr. Nespokojeně zafuní a stáhne se. Tam je zima, pane, říká mi její pohled.

Otočí se a jde k domovním dveřím. Jdu za ní, otevřu do předsíně a pak otevřu vchod. Nora vystrčí teploměrný nos. Obrátí se ke mně.
Úžas. Tam je taky taková zima?

Krčím rameny. Fakt nevím, jak ti to vysvětlit, řeknu a jdeme zpátky do teplíčka. Já do křesla ke knížce, Nora za Garinou na pelech.

Hnusné počasí

Večer trochu sněžilo a pak začalo pršet. Šli jsme s Ljubou a pejsky na poslední procházku, já měl čelovku, pejskové modré svítící obojky. Slyšel jsem, jak brblají:

Je to psí život! Že si nedaj pokoj! Takový psí počasí a oni nás vyženou ven, nejsou to magoři? Leželi bychom si v pelíškách pěkně v suchu a teplíčku a místo toho tu brouzdáme v rozmoklém sněhu. Holt, blbě jsme se narodili, to je celá pravda!

Na ledové hůrce

Ranní procházka byla pro silné nervy. Krok, sun, krok, posunoval jsem se po ledu a ty dvě bestie, Gari s Norou, kolem mě běhaly a divily se, proč se tak ploužím. To je holt cena za to, že kdysi dávno nějakého mého ne moc prozíravého předka napadlo, že z něho bude homo erectus.

Já se snažil ze všech sil, aby ze mě nebyl homo nahubupadnus. Jinak to ale bylo moc pěkné ráno, svítilo sluníčko, sníh taky pořá ještě byl. Jen ty dvě bestie to nevnímaly: běhaly a dělaly si ze mě šoufky.

210120gari

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena