Už to jsou čtyři dýdny
Už to jsou čtyři dýdny (psáno 11.11. - pozn.red.), co mě přijali v Motole na První ortopedické a zítra to budou 4 týdny, co mi dali nový pravý kyčel. Moc jsem toho o svých počinech v poslední době nenapsal, ono taky o čem mám psát. Chodí se mi den ode dne líp, podnikám i výpravy do lesa a o víkendu jsme s Ljubou udělali okruh zdejším Zlatým údolím, kolem potoka - znamená to 3x brodit přes potok a obejít 2 polomy, které tam jsou přes cestu už tuším dva roky - a celou dobu si říkáme, že tam jednou půjdem s pilou a tu cestu prořežeme. Možná, že to moje berlení k tomu napomůže, protože zatímco normálně mě ty polomy štvou normálně, teď obrnormálně.

Berle jsou perfektní sportovní náčiní, zjišťuju, jak se mi zlepšuje kondice: vždyť je to super posilování rukou a ramen, copak bych v nomálním provozu vydržel hodinu nebo půl druhé hodiny v jednom kuse mrskat činkama?

Chůze tedy potíže nedělá, trochu obtížnější je to po schodech. Když jdeme se schodů s Iriskou, ta je chudák taky nějaká špatná na pravou zadní tlapku, je tedy se mnou v tomto ohledu solidární. Sestupujeme se schodů jako dva krabíci a nahoru to jde jen o málo líp.

Včera výročí, dnes výročí
Včera jsem si tu pochvaloval, že je to čtyři týdny,kdy mě přijali v Motole, a dnes je to čtyři týdny, kdy do mne docent Landor vrazil kudlu a vydoloval ze mě zhyndrovaný kyčel a nahradil ho titan - keramickou endoprotézou, čímž mě povýšil do stavu kyborgů. Kdo četl něco z mé arkadské série, jsem nyní blíže k Dědkovi Čuchákovi než ke Kubovi Nedomému.

Operovali mě ve čtvrtek, pátek jsem proležel na Jednotce intenzivní péče a už v sobotu mi vrazili berle podpažďáky a následujícího dne, v sobotu, berle francouzské. Bral jsem to od začátku jako sportovní výkon. Paní rehabilitační mě učila berlit:

"Nejdřív zdravá noha, pak nemocná noha. Zdravá noha, nemocná noha."
"Ne!" řval jsem. "Žádná nemocná noha ale opravená noha."
Nejlíp to vymyslela Ljuba: stará noha, nová noha.
A při tom zůstalo. Stará noha, nová noha, střídají se a jde jim to den ode dne rychleji.

Moc jsem toho zatím o tom svém berlení nenapsal, ono taky těch zážitků moc není. Ale bude přibývat, slibuji.

Berle jako tělocvičné nářadí
Lidi mi přejí "uzdravení". A já? Jebem také uzdravovanie, veď som zdravý! Mám novou nohu a zajíždím ji, jako se zajíždí motor nového auta. Odmítám představu, že jsem nemocný. Chodím teď na procházky víc než se starou nohou, s Irdou nachodíme po lese minimálně půl druhé hodiny denně. Tak jakejpak nemocnej!

Beru berle jako tělocvičné nářadí. Ona je to docela námaha, musíte se pořádně opřít, držadla sevřít a páčit trochu dolů, aby vás ty opěry vzadu postrkovaly kupředu. Napadlo mě, že bych si tam mohl přiheftovat nějaké proužky se sucháčem, abych měl ty berle festovněji na ruce, ale možná že by to bylo až moc dokonalé. Taky uvažuju, že bych je mohl nějak výtvarně zpracovat. Konverze na samopal se nabízí okamžitě, ten nápad už měl kolega Šakal. Taky by se dalo popřemýšlet o pružinách. Mohl bych se stát Pérákem, jak jsem o něm namaloval před lety ten comics, ostatně je pořád na webu!

Bič na mě
Minulý pátek jsem objevil ve svém telefonu Sony Ericsson W705 v oddílu aplikace věc, která se jmenuje Walk Mate.
To walk znamená v angličtině kráčet, chodit, takže populární červený Walker je chodec. No a mate je kamarád, kámoš.

Pěknej kámoš! No, je to kámoš. Jak se to vezme.
Tuhle věc když zapnete, objeví se graf. Na vodorovné ose X jsou dny, od pondělka do neděle, na svislé ose Y je škála od nuly do 10 tisíc. Ta věc vám počítá kroky. Takže, když jdu tady ve Zvoli kolem bloku, je to cca 1000 kroků. Když jdu s Iriskou lesem, okruh, kterému říkáme s Ljubou "áčko", je to 3000 kroků, prodloužené 3300, ještě prodloužené o tzv. zahrádky 4700.

Už tušíte?
Píši toto ve středu ráno. Mám tam nulu. Nejvíc jsem ušel v pondělí, skoro těch deset tisíc. Včera jsem to trochu vzal u huby, takže mám jen šest. A ono to pudí, ono to vybízí. Navíc to počítá průměr!

Dá se to nezapnout. Jenže pak má ten telefén zvláštní funkci.
Svrbí v kapse.

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena