Perennial znamená trvalý nebo snad věčný, ale i neustavičný a ve čtyřicátých letech minulého století s teorií o této filosofii přišel Aldous Huxley. Já však její vysvětlení mám od Josepha Campbella, kdyby snad laskavý čtenář se pídil po zdroji mého uvažování (The Hero´s Journey).

Tak jako úvaha o božstvech v perenniální tradici je zcela odlišná od naší představy Boha, tak i představa o vědomí či povědomí je jiná. Campbell tvrdí, že božstva jsou jen zosobněním energie. Je to zosoběná energie, která poučuje sám život. Veškerý život, váš, můj, světa - a přirozenost tohoto zosobění je řízena historickou zkušeností. Zosobění je lidové, ale energie je člověčí. Bozi jsou jen posly této energie. Nádherná pasáž z Chandogya Upanishad říká: „Uctívej jen tohoto boha nebo támhletoho boha, jakéhokoliv boha... Ti, kteří to dělají, nechápou.“

Boží zdroj, nebo pramen, je totiž v lidském srdci. Vystopuj tento pramen do jeho centra a zjistíš, že ty sám jsi to, z čeho se rodí bozi...

Sen je jen osobní stránkou mýtu. Sen a mýtus slouží tomu samému účelu, takže ty a tvůj bůh jste jedno. A proto se nesnaž, aby jiní šli za tvým bohem. Nenuť mne uctívat tvého boha! Každý z nás má svého a své uvědomění.

Mýtus je z toho samého „těsta“ jako sen. Když spíš, je to tvoje tělo, které k tobě mluví, a pohnutkou tohoto mluvení jsou energie, které tělo neovládá. Ty přicházejí z hlubokého biologického podsvětí, ať je to, co je to. Ať si pod tím představujeme cokoliv. My ovšem máme nejen tělo, ale i hlavu a svůj systém myšlení. A z hlavy (mozku) vyvěrá povědomí, které je jiné než to, které je z těla.

Když se narodí děťátko, tak ví, co má dělat s matčiným tělem. Je připraveno na matčino prostředí, do kterého se narodilo. Nepotřebuje k tomu žádné instrukce. Je to moudrost těla a ty samé energie, které v nás jsou, to děťátko stvořily v matčině těle a my všichni jsme jen manifestací těchto tělesných energií.

Moudrost snů a moudrost vizionářská je jen moudrost perenniální filosofie.

Tolik o Bohu dle Josepha Campbella.