Nemohl jsem si pomoct a měl pocit, že herec v titulní roli téhle podívané možná dokonce škodí - a jeho charisma krapet vyprchalo, jestli kdy nějaké měl. Pro někoho je samozřejmě ikona a další ho kdesi mají v lásce i bez charismatu. Jak to má na svobodném a rozmanitém světě taky jedině být.

Sedmý film Mission Impossible ale není o lidech, nýbrž o akci, a pro mě snese srovnání s některými kreslenými filmy, a to třeba nejstarší datace. S Pepkem Námořníkem. Tyto grotesky, chvála pánu Bohu, párkrát během dětství mé generace proběhly taky československou televizí a fascinují mě dodnes. Staré, ještě předválečné i válečné a bojovné, kde Pepek dokonce střílí proti Adolfu Hitlerovi. Akce Pepkových příběhů byla a je neskutečná, a jak by řekl Američan, je za milion dolarů. Taky proto nejdu hledat ony nejstarší filmy někam na YouTube, ony tam po právu nebudou. Budou tam jen ty modernější odvary Pepka, které už nemají původní kouzlo. Bohužel. V kresleném filmu se každopádně mohlo stát cokoli (a může), zatímco hrané filmy to dřív nedokázaly. Situace se změnila. Teď umí také hrané filmy ukázat šílené honičky, které ve vzduchu i na vodě předváděl kdysi Pepek. Někdy si člověk až říká: „Proč to radši nenakreslili?“ Já si to říkávám. Závěrečná sekvence ve vlaku a na vlaku ze sedmičky Missinon Impossible je ryzí příklad takového výkonu moderní technologie. Když jsem byl malý, mohl jsem podobnou smršť akce očekávat leda v animácích. Proto jsem je taky tak žral. Byl to ale svátek. Vždycky. Dnes točí studia „animované“ filmy se skutečnými herci a vlaky padají do propasti, zatímco herci šplhají z jednoho padajícího vagónu na druhý. Všichni víme, že by se to stát tisíckrát nemohlo, „protože smůla“, ale Mise má úspěch asi právě proto. Není to jen kousek života, které už ze zásady nechtěl natáčet Hitchcock. Je to kousek fantazie, co uchvátí. Kdysi tohle pole patřilo animátorům a dnes vlastně taky. Nejde však o to, že vidíme nečekaná kouzla. To by tak nefungovalo. Vždy musíme vidět cosi, co se teoreticky mohlo stát a je to přitažené za vlasy, ale nespadne to do žánru fantasy.

V bondovce či téhle sérii bývá pokaždé vše NADORAZ. Na poslední chvíli. Tak například tady. Vysoký most je podminován a vybuchne přesně ve správnou chvíli, která je úměrná rychlosti a momentální zeměpisné poloze uhánějícího Orient Expresu. V poslední chvíli hrdinové odpojí lokomotivu. Ta udělá neskutečnou šipku do vody tam dole v hlubinách. Jenže vlak se řítí pořád a začíná padat, takže hrdina a hrdinka po něm lezou nahoru. Nebo uvnitř, Copak Pepek, u toho se to prostě nakreslilo a nic jsem neřešil. Zrovna tak ale nic neřeší dnešní malé děti, které na to vezmou rodiče. Pro ně už je samozřejmé, že existují digitální triky a nechápou proto, když říkám, „to mohli už rovnou nakreslit“.

Proč by to kreslili? Toto je sice úplně nevěrohodné, ale přesto věrohodnější než kresba. Nebo ne? Já nevím. Ale případná nevěrohodnost není v jednotlivých aktech účinkujících. Hrdina ve visícím vagónu, a ten vagón už za chvíli spadne, říká hrdince: „Přeskoč na druhou stranu, tudy to nejde vyšplhat, ale tam to půjde.“

„Ne, skočíme spolu.“

„Ne, musím sám. Ty skoč za mnou: na tu plošinku.“

„To nedokážu.“ Obejme ji. Ona: „Tak jo.“ A on skočí. Sám. Ona skočí jemu do náruče. Oba vyšplhají do dalšího vagónu a původní se zrovna utrhne. Je to na vteřinu. Teď padá ale i další a hrdinové akční hry budou muset přijít na to, jak vagónem rychle prošplhat. Jednotlivé akty události by se klidně mohly i stát. Ale těch aktů je tu 66. Každý je sám o sobě možný, ale „na poslední chvíli“ a jako malý zázrak. Na hranici pravděpodobnosti. Takže to sečtěme a matematik v kinosále vám okamžitě řekne, že sledujeme p-čovinu. Nebo to poví slušně.

Vedou se spory, jestli ta série nahradila a překonala bondovky. To jsou spory akademické a do pusty vedoucí. Co se hádat? Série sedmi filmů je ostatně podle stejnojmenného seriálu, který vznikl už v letech šedesátých, který má strašně moc dílů a byl právě reakcí na Bonda v kinech. Už tento seriál Bonda v něčem překonal. V jiném zase ne. Hlavně samu osobnost Jamede Bonda nepřekonal. Mission Impossible má ale dobrou hudební znělku a syn mi ji zabroukal. Nazítří zase. Zeptal jsem, kolik procent lidí - podle jeho názoru - tohle umí. Zapískat od boku i jen krátkou znělku typu Růžový panter či Kmotr.

Syn, který má amatérskou kapelu, se zamyslel a řekl: „Tak padesát procent lidí to zvládne.“

Bohužel patřím do skupiny, která to nedá. Jistěže mi je to líto. Jdete třeba s kolegyní na oběd a došly vtipy. Tedy vám. Čeká, co bude, a nejste milenci, takže jen tak zabroukáte motiv z Mission Impossible. Ten skladatel motivu již bohužel zemřel, ale podle mě tenkrát v šedesátých letech ani vzdáleně netušil, jak se skrz pár tónů proslaví. Je to už klasika. Ostatek těch filmů jsou šílené pohádky, ale ty tóny jim diváky přidají. Za druhé sem táhnou krásné ženy, kterých je zrovna jako v bondovkách vždy několik (ale aspoň jedna zemře), a za třetí agentův věrný asistent. Hraje ho Simon Pegg, ten neschopnější herec projektu. Vždy přichází v pravou chvíli a fakticky plní funkci, kterou má v příbězích s Jeevesem jeho moudrý sluha Wooster.

Mission Impossible - Dead Reckoning Part One. Scénář a režie Christopher McQuarrie. Kamera Fraser Taggart. Hudba (s výjimkou klasické znělky) Lorne Balfe. Hrají Tom Cruise, Simon Pegg, Rebecca Ferguson, Vanessa Kirby a další. USA 2023. 2 hodiny 44 minut.

ZNĚLKA KONKURUJÍCÍ ZNĚLCE BONDOVSKÉ: