V masité tváři Mao Ce-tunga spatřovala většina Číňanů nekonečnou moudrost, uvnitř této hlavy se však líhly šílené nápady s tragickými důsledky. Přechod ke komunismu se zdál Maovi příliš pomalý, a proto vyhlásil heslo „Velký skok vpřed“. Následovala nařízení, díky nimž se Čína měla stát průmyslovou velmocí a předhonila by USA i SSSR. 

Každá rolnická komuna musela zbudovat vysokou pec a tavit v ní železo, třebaže to z vesničanů nikdo neuměl a železná ruda se v okolí nevyskytovala. Bylo přikázáno orat do nesmyslné hloubky. Sebemenší kritika se tvrdě trestala. Byl vyhlášen boj proti čtyřem škůdcům: komárům, mouchám, krysám a vrabcům. Zejména vrabci byli téměř vyhubeni a housenky pak mohly nerušeně požírat úrodu. Proto byli vrabci přece jen omilostněni a v seznamu zločinců nahrazeni štěnicemi. Vařit si jídlo doma bylo zakázáno a lidé se povinně stravovali ve veřejných jídelnách - až do doby, kdy jídlo došlo. Přesto se potraviny nadále exportovaly a asi 30 milionů Číňanů zemřelo hladem.

„Velký skok“ musel být odvolán a zklamaný Mao se uchýlil do ústraní. Čas vyplnil sestavováním „rudé knížky“, která se měla stát biblí každého Číňana. Některé jeho citáty zazněly již dříve, jiné vymyslel nově.

S nelibostí sledoval, jak se bez jeho zásahů dává země hospodářsky do pořádku. Proto se rozhodl vystoupit ze stínu a znovu se chopit otěží. Roku 1966 vyhlásil „kulturní revoluci“ a s pomocí zfanatizované mládeže rozpoutal teror. Mladíci a dívky v rudých gardách mávali knížkami, vykřikovali hesla, ničili památky a týrali a zabíjeli domnělé nepřátele. Pokrokoví mladí se zase jednou vyřádili.

Tehdy Mao uznal za vhodné připomenout lidu svou velikost. Zúčastnil se proto ve svých 73 letech tradiční plavby přes řeku Jang-c-ťiang ve městě Wu-chan, která se zde konala již před uchopením moci komunisty.

Shromážděné davy ve Wu-chanu s úžasem sledovaly, jak jejich Velký kormidelník v plavkách vstupuje do řeky. Mnozí měli při tom pocit, že při ponoření takového giganta se vody veletoku vzedmuly. Pohledy všech se vpíjely do milované hlavy, a když se plavci vzdálili, hledali diváci mezi tečkami tu pravou a hlasitě diskutovali. V jejich řeči se mísilo nadšení s obavami.

Strachovali se zbytečně – Mao mezi svými nohsledy bezpečně doplaval na druhý břeh. Jen jednou nakopl při plavání průvodce do břicha. Vylezl z vody, utřel se ručníkem a spokojeně pozoroval jásající dav. Pomyslel si: Mám je v hrsti. S pomocí nezkažené mládeže vytluču z jejich hlav staré myšlení, rozdrtím zpátečníky, zničím zaostalou kulturu a přinutím všechny žít komunisticky.

Město Wu-chan bylo v ten den srdcem celé Čínské lidové republiky a kypělo optimismem a zdravím.

**************

Knihu lze koupit v knihkupectví Kosmas.