Pod vlivem četby Haškových povídek jsem šel v dobré náladě kolem ministerstva zdravotnicí, když jsem potkal typickou tvář samotného Jana Blatného. „Vyhodili mě.“

„Četl jsem o tom v novinách,“ povídám. „Zavinil jste si to sám přílišnou složitostí opatření. Tomu normální člověk nerozuměl. Tedy nerozumí. Respektive rozumí, ale teprve po dlouhém, dlouhém studiu. Vy myslíte, že na to normální lidi mají čas?“ Zavrtěl jsem hlavou.

Doktor Blatný odpověděl: „Laborujete termínem normální člověk, ačkoli dobře víte, vy demagogu, že není definován.“

Neposlouchal jsem ho a pokračoval, zatímco jsme šli podle Vltavy, a to nebezpečně blízko: „Další malér, ale vlastně ten samý, je rozvolňování. Taky podmínky rozvolňování jsou moc složité. Dětičky mají rotovat nebo dokonce jít do zimy a učit se na dvoře.“

„Ach, proč mi říkáte takovou hrůzu? To vymysleli lidé doktora Pla...“ Chtěl říci Plagy, ale nedořekl, neb Plagu uviděl. Rychlým krokem nás docházel, na tváři ruměnec, ruku vztaženou. Chtěl jsem mu podat svou, ale on se věnoval soukmenovci: „Honzo, hrozně mě to mrzí. Půjdeme to stejně zapít, ne? Už to vypadalo, že nás miliardář Babiš vyrazí oba, ale já to ukecal na remízu. Zatím zůstávám.“ Konečně si mě všiml a dodal: „Když bude zima, větrat se nebude. Ani na dvůr nepůjdou. Ale je jaro, takže se oteplí. Vy jste, pane Fencl, ještě asi covid neprodělal, co? Nepřeji vám to, ale brigáda na jipce fakultní nemocnice by vám neškodila. Vaše generace furt vidí nemocnici Dietlovýma očima. Na kraji města.“

Uznal jsem to. „Ale to chystané rozvolňování, tedy pokud na něj vůbec dojde, mi přijde i tak moc složité.“

„Jestliže jste líný přečíst pár řádek, vypadá možná složitě. Ehm, a když už jdeme všichni tři jako tygři po náplavce na pivo, nechtěl byste nás, pane Fencl, tedy poučit, jak byste to dělal vy, kdybyste nějakým nepatřičným omylem uchopil otěže? Patrně by se vrátila francouzská revoluce a já i tady Honza bychom skončili na lucerně, což?“

Nijak zvlášť jsem Plagovým vývodům pozornost nevěnoval, ale odpovědět jsem přesto dokázal: „Koukejte, doktore, já nemluvím za lid, ale myslím na rozdíl od vás politicky. Rozvolňování je moc složité. Táhne se to jako těsto, protože věříte statistickému úřadu. Ta opatření možná zabrala a možná ne, ty názory se různí, ale měla by se zrušit jediným vrzem.“

Blatný a Plaga se na sebe podívali. Usmáli se? Zakabonili se? To nevím, oba měli respirátory. Konečně Blatný povídá: „Mně už je to jedno. Já si užil dost. Podle Zemana jsem vyhořelý, vy umíte, pane Fencl, ale myslet politicky, vy nejste žádný zaslepený specialista; tak to jděte říct Andrejovi.“ A náhle se rozběhl a strčil Plagu do řeky. Proč? Je vidět, že jste nečetli román Hrabě Monte Christo. Je tam scéna, kdy dva na smrt odsouzení stanou na popravišti a chovají se statečně. Tu jeden dostane milost. Druhý, tak sám, to nevydrží a vydá ze sebe před smrtí veškeré zoufalství. Tady, pravda, nešlo o život, ale taky to zprvu vypadalo, že doktor Plaga doktora Blatného doprovodí. Ale když jsem se otočil, to už jsem se od nich vzdaloval, tak jsem viděl, že si „Blatníček“ klekl a podává Plagovi ruku. Asi pak na to pivo zašli, i když těžko hádat kam (hospody byly zavřené). Sám jsem s nimi nenasával, na to nebyl čas, protože jsem šel Prahou a snil, že jsem ve Straně nemírného pokroku mimo meze zákona; a počal jsem skandovat: „Vše-chno zru-šit! Vše-chno zru-šit!“

Přidružil se ke mně kdosi, volali jsme dvojhlasně, a přicházeli další. „Vše-chno! Zru-šit!“ Byla to manifestace? Demonstrace? Můj sen o změně české povahy? Nevím. Ale mám charisma, což je nebezpečné, a nakonec, tedy ještě než jsem spadl s tím vrtulníkem, bylo skutečně všechno, ba všecičko seškrtáno, ne-li rovnou zrušeno. Opatření, instituce, úřady, jesle, domy svobodné lásky i tajné sauny, nemírná legrace, městská i ta normální policie, tvrdá Y, armáda, státní hranice, ulice U Úlů a ještě jedna, požáry i hasiči, přirozená zločinnost i včetně her na babu a na koroňáka.

Jen ty porodnice, náplavka, školy a veškerý tisk jsem nechal na pokoji, i když Miloš Zeman mi v Lánech dlouho, ba velmi dlouho radil, abych ve své funkci prvního protektora zrušil ještě i pražskou zoologickou zahradu, oddělení hyen a Svaz novinářů.

Jednoduchá řešení nefungují, to je pravda; ale kroky opačným směrem by se taky měly vážit. To chápal už profesor Parkinson a budoucí president Václav Klaus mu nepochybně přizvukuje.