Za panování Rudolfa II. se Turci znovu pohnuli a zaútočili na habsburskou říši. Uměnímilovného císaře na Pražském hradě to rozladilo. Postavil do čela svých armád své bratry, kteří však o vedení války neměli ani ponětí. Podle toho to taky vypadalo a nakonec musela arciknížata přenechat rozhodování jiným.

Maršálu Adolfu ze Schwarzenberga se vedlo lépe, jeho velkou slabinou však byly mezilidské vztahy. Podřízené provokoval svou nadutostí a generálvachmajstra Russworma, který upozorňoval na jeho strategické chyby, dokonce uvěznil a zabavil mu majetek. Značnou pozornost věnoval úpravě svých knírů, táhnoucích se vodorovně pod nosem do obdivuhodné délky.

Roku 1598 císařské vojsko po několika nezdarech nečekaně dobylo pevnost Ráb a Adolf ze Schwarzenberga se rázem stal válečným hrdinou. Po celé říši hlaholily zvony, na počest maršála se skládaly básně. Zdálo se, že ve válce se sultánem nastal rozhodující obrat, po němž budou Turci zahnáni zpět. Císař Rudolf povolal vojevůdce k sobě do Prahy, kde s ním vlídně pohovořil a povýšil ho do hraběcího stavu. Zároveň mu velice vtipně polepšil rodový erb – ten byl nyní doplněn havranem (Rabe), kterak vyklovává oči z uťaté turecké hlavy.

Novopečený hrabě dostal od císaře též 40.000 zlatých, a mohl proto uspořádat bohatou hostinu. Kromě Russworma se jí zúčastnili všichni významní důstojníci i někteří hodnostáři z panovnického dvora. Maso i lahůdky pokrývaly stůl, pilo se hojně víno rýnské i vlašské.

Maršál byl sám se sebou stále spokojenější, na vousu pod kníry se mu třpytily kapky. Ke konci hostiny se zmohl ještě na jeden přípitek císaři:
„Ať ještě dlouho žije náš nejmilostivější císař Rudolf a moudře vládne! Co budu živ, budu vždy jeho věrným služebníkem. Proti zlotřilým Turkům budu bojovat neustále, dokud je nezaženu do moře. Machometáni do Evropy nepatří! Evropa musí být ryze křesťanská a Turci jsou naši úhlavní nepřátelé. Jejich uťatá hlava v erbu mého rodu budiž toho věčnou připomínkou a proklínám toho svého potomka, který by snad někdy v budoucnosti smýšlel jinak!“

Maršál domluvil a ztěžka usedl.

V boji proti Turkům pokračoval, ale v něm se mu už nedařilo. Dobytí Rábu bylo světlou výjimkou. Naopak – po neúspěšném obléhání Budína hladoví vojáci bez žoldu svého vrchního velitele střelili do hlavy.

 *************************

Knihu lze koupit v knihkupectví Kosmas.