28.9.2020 | Den české státnosti


POVÍDKA: Anglická hra v Čechách

17.1.2020

Před Vánocemi roku 1466 se v hospodě U zelené žáby se sešli dva šaškové - jeden podle jména, druhý podle povolání. Venku se citelně ochlazovalo, a proto se rytíř Václav Šašek z Bířkova i Jan Paleček radostně posadili ke stolu na lavici. Už na ní seděli další muži, kteří královského šaška velmi rádi viděli. Brzy se při pivu rozproudila čilá rozprava.

Hospodské povídání je jako klacek vhozený do proudu řeky – nikdo neví, kam se stočí. Nejdříve se mluvilo o nemocech. K tomu se mohli vyjádřit všichni, protože každý někdy stonal a každý znal někoho, kdo na nějakou chorobu umřel. Hned potom se přešlo na různé zábavné soutěžení: běh v pytlích, házení podkovou na cíl i do dálky, hru v kuželky i zápas. O těchto kratochvílích se rozprávělo delší dobu, a teprve když hovor polevil, vzal si slovo rytíř Václav:

„Tohle všechno nic není. Když jsem byl s panem Lvem z Rožmitálu v Anglii, slyšel jsem tam od jednoho mnicha vyprávění o hře, při které jde často o život. Na vlastní oči jsem ji bohužel neviděl. Provozuje se v Anglii odedávna, ve městech i na venkově. Nejdříve se hráči rozdělí na dva tábory, musí jich být na obou stranách stejně, třeba dvanáct proti dvanácti nebo sto proti stu. Potom si jedni i druzí zvolí své brány. Brány mohou být nahrazeny pouhými dveřmi, stromy, kameny a podobně. Pak se míč položí doprostřed a na dané znamení se všichni k němu rozběhnou. Účelem hry je zmocnit se míče a dopravit ho do nepřátelské brány. Není dovoleno kousat, škrábat a plivat a nikdo nesmí mít u sebe zbraň.

Na venkově se hraje pohodlněji. Jako brány tam mohou být určeny dva stromy, a když je hráčů mnoho, třeba mlýn a na druhé straně osamělý dub. Je nutno zvolit místo s rozmyslem, aby se nepodupalo obilí. Pokud spolu soupeří dvě sousední vesnice, vítězí ta, která dopraví míč na náves protivníků.

Horší je to ve městě, kde je mnohem méně volné plochy. Hraje se, kde se dá: na ulici, na zahradě, ve dvoře, na náměstí nebo i na hřbitově. Největší událostí však je, když se utkání koná po celém městě. Jedna strana hájí bránu ve východních hradbách, druhá v západních a míč se položí na náměstí ke kostelu. Pak vypukne boj. Nikdy se neví, do které ulice se míč dostane a kde se strhne největší rvačka. Lidé do sebe buší, šlapou po sobě a řvou. Po zápase mívá mnoho Angličanů zlomené ruce a nohy, přeražené nosy, natržené uši a vyražené zuby. Není proto divu, že angličtí králové tuto hru již několikrát zakázali a vybízejí lid k soutěžím v lukostřelbě, ale moc platné to není.“

Rytířovo vyprávění všechny posluchače nesmírně zaujalo, uvědomili si, že za cizinou v mnohém zaostávají. Okamžitě padaly návrhy, kde by se hra mohla v Praze provozovat. Všechny nápady však Václav Šašek odmítal, oprávněně se obával velkých mrzutostí. Ještě nějakou dobu se probíraly různé možnosti, ale když rychtářův zvonec ohlásil zavírací hodinu, všichni hospodu spořádaně opustili. V mrazivém vzduchu pospíchal královský šašek Celetnou ulicí k paláci a drkotal zuby.

Nejlepší myšlenky vznikají často hned po probuzení, kdy je hlava spánkem občerstvena. V tento čas Palečka v posteli napadlo: Vždyť se může hrát na ledě, tam to nebude nikomu vadit! Pořádně se oblékl a uháněl k Vltavě. Ta byla skutečně zamrzlá, leskla se jako zrcadlo. Šašek vstoupil opatrně na led a učinil pár klouzavých kroků. Náhle mu to pod nohama křuplo a hlučící prasklina se rozeběhla do dáli, až k malostranskému břehu. Pomyslil si: Musí se ještě počkat. Nicméně se svým záměrem seznámil jak rytíře z Bířkova, tak i pijany od Zelené žáby.

Za tři dny už byl led dostatečně silný, napadala na něj i slabá vrstva sněhu. Ve smluvenou dobu vyšel Paleček z paláce a vzal s sebou i slabomyslného kralevice Bočka. Cestou se k nim připojil rytíř Václav s míčem a společně dorazili ke kamennému mostu.

Uprostřed řeky již čekal houf mužů, podle vzhledu většinou tovaryšů.

„Už jdou!“ ozvalo se z jejich středu.

Nejdříve se museli rozdělit na dva tábory. Napadlo je, že budou bojovat kališníci proti katolíkům, ale katolíkem tu byl pouze rytíř. Nezdařilo se ani dělení na Staré Město a Nové Město, protože z Nového Města pocházel jen kovář Jiří Fáfa. A při dělení na svobodné a ženaté měl doma ženu také jen Fáfa. Proto se rytíř a šašek prohlásili za hejtmany a střídavě si vybírali spoluhráče. Každý, na koho bylo ukázáno, celý pookřál. Paleček si vybral Bočka a zvolil si i bránu – prostřední oblouk mostu. Druhá brána byla utvořena svršky. Rytíř zopakoval pravidla a položil míč doprostřed.

Na dané znamení se muži rozeběhli proti sobě jako dvě stáda býků. K míči dorazili zároveň a začali se prát. Vůbec se nešetřili. Uštědřovali si rozmanité údery, škrtili se, kopali do sebe a hulákali. Nejčastěji byl u míče Fáfa. Strkal si ho pod kabát a těm, kteří na něho doráželi, vrážel lokty do zubů. Ale pokaždé ho strhli na led a zmlátili.

Princ Boček se do boje nezapojoval, okouněl opodál. Tu se k němu z klubka hráčů míč přikutálel. Kralevic ho zvedl a běžel s ním zpátky k mostu. Tam ho položil. Protivníci zajásali.

„Cos to učinil, ty kubo?“ otázal se šašek.

„Přinesl jsem do našeho opevnění válečnou kořist,“ vysvětloval Boček.

Bylo zřejmé, že králův syn smysl hry pochopil špatně. Mezi zpocenými muži se rozhořela hádka, zda tento skutek platí, nebo neplatí. Spor se brzy změnil v další rvačku, tentokrát bez míče. Docházelo k četným zraněním a led se pod tíhou těl povážlivě prohýbal. Asi by došlo k neštěstí, kdyby nezasáhla vyšší moc.

„Rozejděte se! Právo přichází!“ ozvalo se.

Z obou břehů se dostavili rychtáři se svými pacholky – staroměstský, novoměstský i malostranský - a houf hráčů rozehnali.

Druhý den se k události vyjádřily obě nejvyšší autority v zemi. Arcibiskup Rokycana ji z kazatelny Týnského chrámu odsoudil jako nemravnou a nekřesťanskou zábavu a král Jiří anglickou hru zakázal. Brzy poté propukl boj s odbojnými katolickými pány a válka s uherským králem Matyášem a na tento sport se v Praze naprosto zapomnělo.

Anglická hra se vrátila do Čech až po čtyřech staletích, ale s úplně jinými pravidly: Na každé straně může hrát jen 11 hráčů, míč může brát do rukou jen brankář a kopat je dovoleno pouze do míče.

Regner-povídky

Knihu lze koupit v knihkupectví Kosmas.



Maminky, nenechte si ujít testování dětské kosmetiky sebamed Baby!
Maminky, nenechte si ujít testování dětské kosmetiky sebamed Baby!

Pokožka vašeho miminka si zaslouží jen tu nejlepší péči. Vyzkoušejte s námi řadu sebamed Baby, která byla vyvinuta speciálně pro potřeby citlivé...






 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.