Pod titulkem Národní knihovna odpovídá – dezinformuje zveřejnil Neviditelný pes (27. 6.) názor Hany Kratochvílové, pozoruhodný množstvím co možná nejméně lichotivých adjektiv a čtvrtpravd, na základě kterých staví neudržitelnou, klamavou konstrukci událostí vrcholících oznámením o výsledku mezinárodní architektonické soutěže na novou Národní knihovnu. Aby zoufale chtěnou negaci ještě umocnila, opepřila svůj příspěvek v závěru výkřikem, nemajícím s podstatou věci společného už vůbec nic. Osobní útoky nemám (zřejmě na rozdíl od autorky) rád, nepíšu je a divím se, že se vždy najdou média ochotná je tisknout. Obvykle na ně ani nereaguji, tentokrát bych ale rád využil příležitosti a věcně některá zveřejněná tvrzení poopravil.

Autorem soutěžních podmínek byla bezpochyby Národní knihovna, která je před vyhlášením soutěže poskytla k prostudování Světové unii architektů (UIA). Podmínky jsme po diskusi částečně upravili. Po vyhlášení soutěže už Národní knihovna nemohla změnit nic, takové právo měla pouze porota. Protože účelem soutěže bylo mezi přihlášenými projekty najít ten nejlepší, tohoto práva využila. Sedm českých architektů (podporovaných Českou komorou architektů) nabylo dojmu, že soutěž nebyla regulérní, a v souladu se soutěžními podmínkami proto zaslali protest prezídiu UIA, které jediné (opět podle platných regulí) může v takové věci rozhodnout. V období šetření stížností Národní knihovna celkem logicky neříkala nic – bylo třeba počkat. UIA stížnosti odmítla a tím celá architektonická soutěž platně, bez možnosti dalšího odvolání, skončila. Jistě je přesto možné vypouštět i nadále na toto téma jakkoli jedovatá slova, ani to nejjedovatější z nich ale nemůže nic změnit.

Zcela nesmyslné tvrzení přihodila Kratochvílová na závěr – aby bylo jasné, s kým má kdo tu čest. Nezabývá se tím, že v době mého funkčního období Český rozhlas z více než 90 % vybudoval moderní studiový dům, nezajímají ji ani další změny, kterými rozhlas v letech 1993 – 1999 prošel. Budiž. Plete si ale účetní a tržní hodnotu, které bez uzardění obrátila. Neuvedla, že rozestavěný mrakodrap na Pankráci jsme se pokoušeli prodat pět let, že všechny soutěže na jeho prodej byly veřejné ani to, že skutečnou tržní hodnotu určuje sám trh, nikoli představy o ní. Vůbec ji nezajímá, že před definitivním prodejem Český rozhlas uzavřel smlouvu se singapurským investorem, který přestal plnit podmínky smlouvy a zanechal tak v kase Českého rozhlasu 60 mil. Kč, aniž by majetek ČRo byl jakkoli narušen. Nic z toho Kratochvílovou nezajímá, protože taková komplexní informace se jaksi k úmyslu plivnout si nehodí.

O budoucnost Klementina se Kratochvílová ani nikdo jiný bát nemusí. Zůstává zde Národní knihovna – i po dostavbě knihovny nové na více než 80 % využitelných ploch. O programu pro Klementinum budeme podrobněji informovat po jeho dokončení v závěru roku. Kromě mandatorních plánů (prostory pro NK) nabídneme i fakultativní využití prostor dalších, o kterém bude možno příštích zhruba pět let diskutovat. Skutečná revitalizace Klementina totiž nezačne před dostavbou nové Národní knihovny a přestěhováním Novodobých fondů a služeb do ní.

Generální ředitel NK ČR