Po více než třech měsících Národní knihovna (NK) odpověděla na otázky kolem skandálního průběhu soutěže na její novou budovu. U klíčové otázky k regulérnosti soutěže používá Národní knihovna zarážející demagogii. Chce se NK vyhnout odpovědnosti za špatné zadání soutěže? Spoléhá na to, že si veřejnost nedohledá informace?

Jako každá jiná architektonická soutěž i tato se odehrála na základě dvou dokumentů: Soutěžních podmínek, které mají naprosto standardní znění,a Stavebního programu. Autorem obou dokumentů je NK.

Ve stavebním programu NK jednoznačně stanovila, že skladiště Národních konzervačních fondů – třetina skladů - musí být umístěna nad zemí a v Soutěžních podmínkách zavázala porotu k vyloučení všech návrhů, které nesplňují závazné podmínky. Uvedenou závaznou podmínku porušilo pouze 30 ze 355 soutěžních týmů. Soutěž ale vyhrál právě jeden z těchto návrhů.

To umožnila NK nevídaně nekorektním aktem: V průběhu hodnocení prvního kola soutěže změnila Stavební program a vypustila z něj závaznou podmínku o umístění třetiny skladů. Soutěžní týmy neměly možnost na změnu zareagovat a porota posuzovala neporovnatelné návrhy!

V odpovědích se NK nekorektně obhajuje zlehčováním uvedené podmínky a argumentuje údajně „celým zněním příslušné pasáže stavebního programu“. Ne, nejde o celé znění, ale odstavec z oddílu specifikací prostor, který konkretizuje například nároky na klima. NK zamlčuje hlavní pasáž, která požadavek k umístění národních konzervačních fondů formuluje jednoznačně! Citát není krátký, ale je dobré jej uvést pro představu, s jakým zadáním týmy pracovaly: „Národní konzervační fondy představují sbírky publikací vydaných na území České republiky nebo Československa od roku 1801 do současnosti. Jedná se o archivní exempláře, které jsou určeny pro uchování budoucím generacím a tvoří tak „srdce“ Národní knihovny. Neslouží běžným informačním službám a zpřístupňují se pouze tehdy, pokud na území ČR není dostupný další exemplář. Významu a účelu konzervačních sbírek odpovídá i způsob zpřístupňování s mimořádnými nároky na jejich ochranu. Ztráty z těchto sbírek většinou nelze plně nahradit – jde o nenávratnou ztrátu národního kulturního dědictví. Vstup do této zóny i výstup z ní podléhají mimořádným kontrolám a bezpečnostním opatřením. Skladiště národních konzervačních fondů musí být umístěna v nadzemních podlažích s přímou vazbou na studovnu a další pracoviště národních konzervačních fondů tak, aby zde vznikla uzavřená zóna.I když do této zóny většina návštěvníků nové knihovny patrně nikdy nevstoupí, je její význam pro celkovou atmosféru budovy mimořádný. Vědomí, že právě zde je uložena a pro budoucí generace uchovávána podstatná část národního kulturního dědictví, propůjčuje celé budově jedinečnou dimenzi.“

Závaznost podmínky potvrdila NK i v Dotazech soutěžících, které jsou podle Soutěžních podmínek součástí podkladů. Zarážející je, že ve volně dostupné tabulce dotazy na umístění národních fondů nejsou údajně obsaženy – ty jsou jen ve verzi pro soutěžící, chráněné heslem. Jak je to možné?

Další demagogií NK je tvrzení, že "Ve stavebním programu není uvedeno, že v případě nedodržení některé z uvedených podmínek je porota povinna návrh vyloučit a nestalo se to ani při dodržení některé z jiných podmínek u dalších návrhů". Jistě, povinnosti poroty nejsou obsahem Programu soutěže, ty jsou samozřejmě uvedeny v Soutěžních podmínkách, zde je jednoznačný citát: „Porota vyloučí z posuzování všechny návrhy, které nesplňují obsahové požadavky vypsaných soutěžních podmínek a stavebního programu“ a „Soutěžící berou na vědomí, že všechny soutěžní návrhy, které nesplní předepsané závazné podmínky obsažené v těchto vypsaných soutěžních podmínkách, je soutěžní porota povinna vyloučit z řádného posuzování.“

Cílem soutěží je hledání nejlepšího návrhu ve vymezených podmínkách. Tato soutěž ale ukázala, že podmínky - Stavební program – byly nastaveny chybně. NK se sama usvědčila ze špatné práce, musí si uvědomit, že v případě správně nastaveného Stavebního programu, bychom měli k dispozici jiné a možná mnohem kvalitnější návrhy. To se stává, soutěž v takovém případě nemá vítěze a opakuje se. Není ale možné vyhýbat se odpovědnosti a přenášet důsledky své chyby na ostatní – na soutěžící, kteří se na rozdíl od NK a poroty korektně drželi pravidel, a na občany, kteří soutěž financují. Že samotná NK přijme odpovědnost se po jejich reakcích čekat nedá – kdo ji k odpovědnosti přiměje?

Ředitele NK Vlastimila Ježka, který průběh soutěže zapáleně obhajuje, navíc provází pověst ředitele Českého rozhlasu (1993-99), který jeho majetek postupně nevýhodně rozprodal. Například pankrácký mrakodrap, jehož účetní hodnota byla stanovena na téměř 1 miliardu korun a tržní na 2,5 miliardy, ČRo pod jeho vedením prodal společnosti ECM za 285 miliónů korun, tedy téměř desetinu tržní ceny! Čeká takový osud i Klementinum?