aneb Neslavný osud kulturní památky

V satirické komedii z roku 1934 U nás v Kocourkově doporučuje Jan Werich v roli podvodníka, který se díky hlupákům v obecním zastupitelstvu propracuje až na místo starosty, aby pro zvětšení turistického ruchu postavili ve svém městečku ruinu. V sousedství centra Ostravy už jedna velká ruina vznikla. Jde o památkově chráněný industriální komplex cihlových staveb ostravských jatek z počátku 80. let 19. století, který již přes dvacet let chátrá. Vydatně k tomu v roce 1994 při prodeji kulturní památky přispěli radní městského obvodu Moravská Ostrava a Přívoz, kteří se svou hloupostí mohou s těmi z filmového Kocourkova směle rovnat.

Naivita (nebo v tom bylo něco jiného?) těch, kteří v roce 1994 prodali pozemky a nemovitosti obchodnímu řetězci Bauhaus, je pozoruhodná. Betonové krabici, která patří někam na městskou periferii, se dostalo privilegia obsadit lukrativní pozemky v místě, kde by se slušelo veřejný prostor citlivě zastavět s ohledem na okolní prostor.

Areál bývalých ostravských jatek je typickou industriální stavbou 19. století, kdy se i jinde v Evropě stavělo z cihlových tvarovek tak, aby tovární budovy vypadaly jako hrady nebo zámky. U nás takových objektů, které by se dochovaly ve své původní podobě, moc není. Ostravská jatka ukončila provoz v roce 1965, v roce 1987 ministerstvo kultury prohlásilo kulturní památkou jejich věž a od roku 1994 je památkově chráněn celý areál, zvaný Jatka městská s věží. Tehdy se vše dalo ještě zrekonstruovat a prostory v objektech atraktivního vzhledu využít třeba na prodejny, tržnici nebo galerii. Do toho se ale městu jít nechtělo a radní se raději starosti o kulturní památku natrvalo, jak si tehdy bláhově mysleli, zbavili.

Městská jatka v Ostravě 1

Prázdné haly Bauhausu

Radní městského obvodu Moravská Ostrava a Přívoz uvěřili slibům kupujícího, že městská jatka opraví. Do kupní smlouvy se však takový závazek kupujícího nedostal. Objekt jatek byl kupní smlouvou ze 17.11.1994 prodán za 60 000 korun. Okolní pozemky za cenu 1900 korun za metr čtvereční. Cena kulturní památky představovala v celkové kupní ceně 61 384 400 korun zanedbatelnou položku. O to víc je šokující kupní smlouva, v níž si městský obvod žádné sankce pro případ nečinnosti kupujícího nesjednal.

Nový majitel nedal za dvacet let na kulturní památku ani korunu a jedinou „investicí“ do ní je plot, kterým ji uzavřel. Detailní údaje o kupní smlouvě zjistili zvědaví občané teprve před třemi lety, když se na ně podle zákona o svobodném přístupu k informacím dotazovali.

Dnes je jasné jen jedno – majitel městská jatka už neopraví. Na dotazy z ostravské radnice prý neodpovídá, nebo reaguje jen neochotně a neurčitě. Nemá prý ani moc chuti pustit kohokoli z příslušných institucí dovnitř zchátralého objektu. Nikdo neví, jak to uvnitř objektu vypadá, majitel zpochybňuje rozsah památkově chráněného objektu, do věci vstupuje ministerstvo kultury atd. Naprosto nepřehledná situace. Město spatřuje možnost, jak celou situaci vyřešit, ve využití předkupního práva. Je to prý jediný způsob, jak kulturní památku zachránit. Bauhaus svůj hobbymarket v Ostravě zavřel před dvěma roky a bude se nejspíše jednat jen o prodeji či pronájmu nemovitostí, jak je zřejmé z oznámení na tabulích, které visí na prázdných budovách.

Kdoví, jak to kolem prodeje lukrativních pozemků v obdobných případech u nás počátkem 90. let vypadalo. V jedné diskusi o smutném osudu městských jatek v Ostravě někdo napsal, že něco takového je v celé Evropské unii možné jen v Česku, a v Česku jedině v Ostravě. Spíš bych se přiklonil k názoru, že to byl tenkrát typický příklad, jak se lehkomyslně zbavit majetku a nemuset se o něj starat. Velké společnosti si prostě zjistily, jak to u nás chodí, a zachovaly se podle toho. Dostat jako přídavek k pozemkům pro stavbu obchodního centra kulturní památku – rozsáhlý a tehdy ještě dobře zachovalý industriální komplex z 19. století za 60 000 korun, a to bez jakýchkoli smluvních podmínek ohledně její rekonstrukce, tomu se říká kauf.

Nyní se – pokud se městská jatka v Ostravě dříve nerozpadnou – bude muset o záchranu kulturní památky postarat město, jehož radní z obvodu Moravská Ostrava a Přívoz se zachovali jako radní z Kocourkova, když se rychle kulturní památky zbavovali v přesvědčení, že nový majitel o ni bude náležitě pečovat. Ten však pro sebe našel ekonomicky výhodnější alternativu využiv podmínek, na které radní při prodeji přistoupili. A také malé aktivity našich institucí, které vůči obchodnímu řetězci v prosazování zákonných povinností neobstály.

Dnes se už s majitelem o opravě této zchátralé památky nejedná. Heslo „Bauhaus nikdo neporazí“, které je dosud na plotě kolem kulturní památky, se zde naplnilo zvláštním způsobem. Teď je aktuální spíš zpětné získání kulturní památky do majetku města. Samozřejmě i s dalšími nemovitostmi včetně rozlehlých hal. Hovořilo se o sto milionech, ale i o částkách podstatně vyšších.

Zaznívají i hlasy, že se s městskými jatkami nedá nic dělat, stavební objekty jsou prý již narušeny takovým způsobem, že je lze jedině zbořit. To by teprve bylo zhodnocení částky 60 000 korun za volné stavební parcely takřka v centru krajského města! To se rozhodně vyplatilo v roce 1994 koupit a možná se to tenkrát někomu vyplatilo takhle i prodat. Snad již tehdy kupující myslel daleko dopředu. V místních kuloárech se něco proslýchá o jakémsi „tajném“ záměru postavit na místě městských jatek výškovou budovu.

Pokud to ale městská jatka přece jen nějakým zázrakem přežijí, nebude to levná záležitost. Před 20 lety vypadala podstatně jinak a bylo je možno rekonstruovat za přijatelnou cenu. Problém co s „obtěžující kulturní památkou“ se tak po letech nepříjemně vrací rozšířen o další případnou starost, co si Ostrava počne s opuštěnou betonovou krabicí kousek od městského centra. V české komedii U nás v Kocourkově po bláznivých experimentech postavili na náměstí znovu kašnu s pumpou. Tak jednoduché to ale v Ostravě nebude.

Foto: autor