10.4.2021 | Svátek má Darja


OSOBNOST: Zemřel Phil Spector

21.1.2021

Geniální hudební producent se propuštění z vězení nedožil

Phil Spector

Phil Spector

Možná, že čtenář zná píseň To Know Her Is To Love Her od Beatles, avšak musel by být již staršího ročníku, aby ještě pamatoval, že to byl v roce 1958 veliký hit skupiny The Teddy Bears (byť tam zpívala žena, takže milována nebyla „ona“, nýbrž „on“), co ho složil její vůdčí člen Phil Spector. Úspěch písně vystřelil subtilního mladíčka židovského původu, který se narodil 26.12.1939 v newyorském Bronxu, na celoživotní hudební dráhu poznamenanou nejen zjevnou autorovou genialitou, ale i výraznou osobní rozpolceností, jež jej nakonec přivedla do vězení za vraždu. Bylo-li to skutečně po zásluze, to už se nikdo nedozví…

Vzestup…

„Soustředím se vždy jen na jeden hit.“

Neznal-li čtenář první zmíněnou skladbu, pak ho jistě už neminula ta druhá, titulní z filmu Hříšný tanecBe My Baby byl megahit roku 1963. Zpívalo jej dívčí trio The Ronettes, jehož hlavní zpěvačka Ronnie se posléze stala Philovou ženou. Ten už v té době byl nicméně tím, co jej nejvíc proslavilo a v čemž byl opravdovým mistrem, totiž hudebním producentem. Řekne-li se dnes jeho jméno, asociuje to obvykle pojem „hudební stěny“: sofistikovaným využitím moderní zvukové techniky, kdy hlasy i nástroje lze playbackem mnohonásobně vrstvit v různých intenzitách a odstínech na sebe, docílil uznávaný studiový mistr mohutných, krásně znějících zvukových ploch:

Měl ale i jiné, dnes už pozapomenuté hudební koně: další dívčí skupinu The Crystals a též mužské duo The Righteous Brothers. Pro (tehdy ještě) manželskou dvojici Ike & Tina Turner napsal megahit River Deep - Mountain High. S Rolling Stones hrál na kytaru a basu při nahrávání jejich písně Play With Fire. Menší roli drogového dealera si zahrál v kultovním americkém filmu Bezstarostná jízda z roku 1969. Největší úspěch měl ovšem teprve přijít: spolupráce se samotnými Beatles.

No, spolupráce … řekněme spíš participace na jejich posledním a nemálo problematickém albu Let It Be. To, jak známo, bylo dodatečně sestaveno z nahrávek, které skupina pořídila na začátku roku 1969 s úmyslem oprostit se od studiových kouzel a vrátit se k původní syrové autentičnosti jak zamlada – nezdařilo se, s výsledkem nebyl spokojen nikdo ze zúčastněných a hromady nahraných pásků byly tehdy uloženy do archivu. Některé skladby nahráli pak Beatles znovu pro následné, eponymní Abbey Road, a tím už další spolupráce rozhádané čtyřky definitivně skončila.

Byznys Beatles ovšem pokračoval – většina skupiny (Lennon, Harrison, Starr) najala ostříleného amerického manažera Allena Kleina, aby se jí o něj staral, a ten se přirozeně snažil ladem ležící, dosud neuveřejněný materiál využít – jak jinak, než že pro nejslavnější skupinu sjednal nejslavnějšího producenta. Jedinému McCartneymu se nezamlouval ani manažer, ani producent, byl však přehlasován. Těžko říci, jestli Spector opravdu těm písním tak uškodil, jak to zhrzený Beatle viděl, a také je třeba spravedlivě uznat, jak mohlo asi dopadnout studiové nastavování nahrávek, co měly být autenticky syrové – album Let It Be … Naked z roku 2003, tedy deska svlečená z hávu, co jí tehdy Spector ušil, zní uším autora tohoto článku přece jen poněkud chudě a raději si pustí tu původní ze sedmdesátého. Nemyslím si zkrátka, že producent album „přeplácal“, naopak leckde mu skutečně přidal i svoji hodnotu:

Ať už je to jakkoli, mysleli si to také Lennon s Harrisonem a Spectora následně angažovali i pro svá sólová alba. Film Imagine je všechny tři zachycuje při natáčení stejnojmenné Johnovy desky, na níž George hostoval: producenta zde vidíme coby všudypřítomného frajera v tmavých brýlích, co kouří jednu za druhou a oč méně toho namluví, o to efektivněji kouzlí se šavlemi mixážního pultu. Zatímco všichni hudebníci tu úslužně jdou na ruku občas až arogantnímu šéfovi, ten zase zjevně respektuje blahovolného Spectora: „Pracoval jsem už s leckým, ale s nikým se mi tak dobře nedělalo jako s tebou, Phile.“

… a pád

„Vím, že moje nahrávky zaberou, tak jich dělám prostě méně.“

Není divu, že takový úspěch zamotal nakonec Spectorovi hlavu: v roce 1972 se s ním manželka Ronnie rozvádí, poté, co ji dlouho deptal a poslední dva roky násilně držel ve svém honosném sídle v Kalifornii. Spíše než hudbou začal plnit novinové články svými skandály, stal se z něj výstřední samotář pyšnící se okázalým životním stylem. V roce 1974 měl vážnou automobilovou nehodu, při níž proletěl předním sklem a málem byl prohlášen za mrtvého. Vážná zranění hlavy zanechala zřejmě nejen stopy kosmetické (kvůli nimž si údajně v následujících letech liboval v bizarních parukách), ale nejspíš i mentální.

Koncem sedmdesátých let se znovu začal věnovat hudbě a spolupracoval s Leonardem Cohenem, jenž pak ale jeho práci označil za groteskní; zpěvákovi fanoušci byli ještě rozčarovanější. Svým způsobem se opakovalo totéž co s Beatles, totiž že umělce kamsi povznesl, ale reakce publika byly rozporuplné. Stejně tomu nakonec bylo i s druhdy populárními Ramones, prvními americkými punkery, na něž producent hodně sázel:

V souvislosti s touto skupinou se poprvé objevily zvěsti o tom, že Spector kolem sebe rád šermoval legálně drženou pistolí – baskytarista vzpomínal, jak ji na něj producent vytáhl, když se chtěl z nahrávání vypařit. Tehdy ještě ale událost zapadla a bláznivý hudební génius se na celé čtvrtstoletí odebral do ústraní. Výjimkou byla jen spolupráce s Yoko Ono na jejím albu Season Of Glas v roce 1981, tedy záhy po Lennonově smrti. Znovu o něm bylo slyšet až začátkem nového milénia – nebylo to však bohužel díky hudbě…

3. února 2003 přijala kalifornská policie nouzové volání od Spectorova šoféra, že producentova návštěva, herečka Lana Clarksonová, zemřela na výstřel do úst revolverem. Sbalil ji toho večera v nočním VIP klubu. Spector mluvil o „náhodné sebevraždě“, když žena prý „líbala zbraň“, a byl propuštěn na kauci ve výši milion dolarů. Na policejních fotografiích měl výraz totálního šílence.

První soudní proces v roce 2007 skončil bez výsledku. Řízení s novou porotou bylo zahájeno o rok později, hlavní slyšení se konalo 26. března 2009. Jako svědkyně bylo vyslechnuto pět žen, které vypověděly, že jim Spector v minulosti hrozil střelnou zbraní. Korunním svědkem byl řidič, podle něhož vyšel prý tehdy producent z domu se slovy „myslím, že jsem někoho zabil“.

19. dubna 2009 porota shledala Spectora vinným z vraždy druhého stupně. Byl zatčen a odsouzen na 19 let až doživotí – v jeho případě to prakticky vyšlo nastejno. Ve vězení v kalifornském Corcoranu byl umístěn na oddělení pro vězně, kteří jsou považováni za ohrožené kvůli svojí výjimečnosti. Odvolání v roce 2011 bylo zamítnuto. Na fotografiích přesto působil dojmem spokojeného staříka. Ve vězení ho navštěvovala o 40 let mladší manželka Rachelle. Roku 2012 přijala od něj matka oběti mimosoudní vyrovnání, detaily nebyly zveřejněny. V roce 2013 o něm byl natočen životopisný film Phil Spector s Al Pacinem v hlavní roli – jak se zdá, spíše než námět přinesla filmu úspěch ústřední herecká hvězda.

Hlavní otázka zůstala nezodpovězena: byl Phil Spector vrah, anebo jen bláznivá oběť justice, co doplatila na svoji špatnou pověst a zálibu ve zbraních? Pravdu už se nikdy nikdo nedozví – a koneckonců kdo ví, zdali si průběh té nešťastné události pamatoval tehdy on sám…

Phil Spector zemřel v sobotu 16. ledna ve vězení ve věku 81 let „s covidem“.



Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!






 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.